Stopování minulosti vykazuje napínavé metody od odečítání ze rtů zachycených postav po srovnávání stejných míst tehdy a nyní. Bohužel od jedinečných osudů vypjatých dní film posléze směřuje k typické sebemrskačské esejistice na téma národní povahy za normalizace...
Jejich aktéři o nich po půl století vyprávějí se zájmem, ale posmutněle. Ne všechna traumata jsou zpracována, některým sovětští okupanti zabili příbuzné, partnery, kamarády. Všichni se shodují, že tehdy v roce 1968 národ dosáhl jakéhosi morálního vrcholu - lidé se chovali jinak, byli odvážnější, pomáhali si, zapomněli na malichernosti.
