Především však Naděje vypráví křehkou, střízlivě podanou pozdní romanci na téma, co se musí stát, aby se zevšednělý vztah opět vzkřísil a lidé si konečně našli čas na to podstatné, co kvůli alibistickým malichernostem dlouhá léta odkládali.
Komentáře a recenze 6
Naděje tak je pozoruhodnou vztahovou studií nejen manželství, ale celé velké rodiny, která se musí semknout proti takovému nepříteli, jakým těžká nemoc nepochybně je. A protože to dokáže navíc i s humorem, zaslouží všichni tvůrci uznání a obdiv.
Poctivé severské ždímání emocí, které nesklouzává k patosu, nýbrž vychází pouze ze samotné situace. Ta je dobře představitelná a režisérka Maria Sødahl využívá silného příběhu a skvělých herců (tedy tradičních severských zbraní) k silnému, avšak nepřehrocenému působení na diváka. Výborná práce.
Sympatické je na Naději také to, že Anja a Tomas, ačkoliv by se na první pohled mohli zdát jako stereotypní postavy, jsou dobře psychologicky prokreslení a nejednají podle šablony. Jediné slovo ze scénáře nepřijde na zmar a témata, která společně otevírají a čelí jim, přinutí k zamyšlení.
Filmů o umírání a vymezeném zbývajícím času již vzniklo několik, režisérka Maria Sødahl však vypráví velice civilní a realistický příběh jednoho páru, v němž po letech společného soužití veškerou romantiku nahradil pragmatismus.
Naděje je dost možná na první pohled seversky chladná, nebo spíš poněkud odosobněná sonda do emocemi zmítaného života umírající ženy a jejích nejbližších, která by zasloužila poněkud jistější přístup ve střižně a místy se poněkud vleče. Přesto z ní je paradoxně v mnoha záběrech cítit, jak osobní pro režisérku téma dost možná bylo.