jaro.mir.mara
4 542 bodů •
0
Kde samotný snímek vzbuzuje nepříjemné podezření, diskuze s jeho tvůrcem po promítání bohužel obavy potvrdila: jde o kolonialistický, paternalistický, konzervativní a romantizující ufňuknutí stárnoucího snoba ze západu, který má ve svém černobílém světě tu drzost tvrdit, že se snaží zachytit nuance vstupu technologií do "netknutého" světa (nesnaží, respektive v tom tragicky selhává), a který má naprosto jasno: "v Bhútánu se před rozšířením moderních technologií žilo 5000x lépe" (to je fakt citace). Jeho postoj byl o to trapnější, o co víc si s jistou dámou z publika notoval, jak dnešní děti dominanci technologií nezvládají a pod jejich bičem trpí - tak jako Bhútánci, kteří doposavad žili tak plný duchovní život, až jim nic nechybělo. Nodoprdele. Způsob, jakým selektivně ohýbá a desinterpretuje současné poznání co do pojímání kultur a dopadu technologií je pobuřující. ___Ta analogie k dětem je mimochodem naprosto přesná, protože ilustruje, s jakým přístupem Balmés téma nahlíží. Kouká na Bhútánce a jejich civilizaci a kulturu jako na děti, které nikdo neochránil před skokově nastoupivší dravou současností naší rozvinuté civilizace, a které on jako moudrý pozorovatel lituje. Kulturní darwinismusmus mu teče všema elitářskejma otvorama. Dřív zkrátka bylo lépe, mýtická minulost je bezcitně rozšlapána. Proto plačme - za zvuku dramatické hudby při záběru na mladého Bhútánce, který hraje Counter Strike. Balmése totiž ani nenapadne pojímat dějiny jako neustálou proměnu kdy nikdy nebylo žádné pravé čisté a správné "ono". Svou perspektivou konzervuje svět, vytváří umělý skanzen a dojímá se nad ním. Fuj. /FJS 2020/