Zajímavosti o Harriet

Zajímavosti 26

• V Harrietině proslovu ke Gideonovi mluví s opovržením o "ztracené věci". V padesátých letech 19. století pojem "ztracená věc" NEEXISTOVAL. Zrodil se až v důsledku porážky Jihu v letech následujících po občanské válce. Romantizovala ztracenou kulturu předbřeznového Jihu, život na plantážích a otroctví. Tvrdila, že válka nebyla válkou o otroctví, ale střetem kultur: Průmyslový Sever versus agrární Jih. Tato myšlenka tvrdila, že Jih prohrál navzdory své kulturní a vůdcovské převaze (například Lee úspěšně bránil Virginii proti drtivé přesile v bitvách u Prvního Bull Runu, Sedmidenní bitvy, Druhého Bull Runu, Fredericksburgu a Chancellorsville). Tvrdil, že Jih prohrál NE proto, že by jeho kultura byla horší, ale proto, že Sever měl větší počet obyvatel a byl schopen vyrobit více dělostřelectva, pušek a pistolí, a tudíž zabít více Jižanů než Jižané mohli zabít Seveřany (což se v očích Jižanů potvrdilo výslednou opotřebovací válkou a vysokým počtem obětí v Grantově pozemním tažení v roce 1864 a jeho konečným úspěchem při obléhání Petrohradu v roce 1865). Tuto koncepci velmi zužitkovala Margret Mitchellová v knize Gone With The Wind (jak v knize, tak ve filmu).
• Poté, co Harriet Gideona prozradí, předpovídá krveprolití a utrpení v nadcházející občanské válce. Pro Harriet by možnost občanské války byla fantazií a zbožným přáním. Většina obyvatel Severu by zůstala proti válce za osvobození otroků až do procesu s Johnem Brownem. Koncem padesátých let 19. století však většina obyvatel Jihu měla zraněné city, protože sílící abolicionistické hnutí jim říkalo nejen to, že otroctví je zlo, ale že oni sami jsou zlí, protože otroctví praktikují. Nájezd Johna Browna většinu Jižanů utvrdil v tom, že VŠICHNI Seveřané jsou abolicionisté, kteří chtějí osvobodit své otroky a zabít je pro jejich "zvláštní instituci". Seveřané však zůstali lhostejní i po Brownově nájezdu. Teprve po jeho procesu začali mít Seveřané pocit, že Jižané se skutečně snaží vnutit otroctví celé zemi. Protijižní nálady na Severu začaly stoupat, když obžaloba nemohla čekat, až se Brown vyléčí ze zranění utrpěných v Harpers Ferry (Browna museli do soudní síně přenášet na litru). Teprve po přepadení Johna Browna, soudním procesu a popravě byl Sever připraven na válku (a to by Sever zpočátku podporoval pouze válku za zachování Unie, NE za osvobození otroků). Harrietino proroctví bylo tedy ze strany scénáristů a producentů tohoto filmu naprostým výmyslem. Stručně řečeno, tento malý projev by byl možný jen díky zpětnému pohledu, který scénáristům a producentům filmu Harriet poskytlo 21. století.
• Když se všichni abolicionisté sejdou ve svém sále hned poté, co se v roce 1850 dozvěděli o zákonu o uprchlých otrocích, mnozí z nich naznačují, že by měli počkat na občanskou válku, aby dosáhli toho, čeho se jim zřejmě nepodaří dosáhnout: úplného zrušení otroctví. Málokdo na Severu však v roce 1850 mluvil o občanské válce, což bylo účelem Kompromisu z roku 1850 (jehož byl Zákon o uprchlých otrocích jen součástí). Po získání Kalifornie a jihozápadu se na Jihu rozhořely emoce, když bylo Jižanům řečeno, že si do nově získaných území nemohou vzít své otroky. Před uzavřením kompromisu se tedy o nepřátelství hovořilo pouze na Jihu. Na Severu pouze abolicionisté doufali ve válku, která by USA zbavila otroctví. Abolicionistů však byla velmi malá menšina. Většina obyvatel Severu byla lhostejná. Tvrdé pocity 1850 byly spíše mezi Jižany. Prezident Taylor byl Jižan (s domovy v Tennessee a Louisianě). Právě Taylor (jménem federální vlády) hrozil, že použije sílu, aby zabránil Jihu (zejména Texasu) v zavedení otroctví na jihozápadě. Taylor byl především nacionalista a byl by ochoten vést armádu Spojených států proti takto hrozící síle na jihozápadě. To byl účel kompromisu z roku 1850. Přestože Jižané nemohli své otroky odvézt na Jihozápad, byli odškodněni zákonem o uprchlých otrocích, který by lovcům otroků umožnil neomezený přístup do celé země včetně Severu. Proto by řeči o občanské válce na Severu v roce 1850 byly vnímány jako zcela nereálné, ne-li nemožné. Je zřejmé, že zahrnutí řečí o občanské válce v roce 1850 bylo pouze výhodou zpětného pohledu ze strany scénáristů a producentů.
• Když Thomas Garrett odveze Harriet na hranici mezi Delawarem a Pensylvánií, řekne jí, že Filadelfie je vzdálená 25 mil, a pak jí ukáže na zapadající slunce. Filadelfie leží severovýchodně od Wilmingtonu. Pokud by šla směrem k zapadajícímu slunci, šla by na západ, směrem k Lancasteru.
• Po přijetí zákona o uprchlých otrocích pronese William Still projev, v němž říká, že zákon umožňuje chytačům otroků hledat otroky v kterémkoli státě Unie. Chytači otroků již mohli získávat otroky na Severu, a to díky zákonu přijatému o několik desetiletí dříve. Zákon o uprchlých otrocích z roku 1850 rozšířil pravomoci, které měli chytači otroků k dispozici, včetně toho, že nutil orgány činné v trestním řízení na Severu, aby jim pomáhaly, a oslabil ochranu, kterou měli k dispozici obvinění z toho, že jsou uprchlými otroky, například dřívější požadavky, aby status podezřelého otroka musel být ověřen v soudním procesu s porotou.
• Při pozdějším útěku z rodného domu na východním pobřeží vede Harriet své uprchlíky terénem s horami v pozadí. Východní pobřeží se však nachází na pobřežní rovině, která z definice NENÍ hornatá. Takový terén se v Marylandu nachází pouze v Piedmontu a horách středního a západního Marylandu. Ve skutečnosti se Harriet dokázala pronásledovatelům v bažinách a močálech východního pobřeží (což jsou běžné rysy pobřežních nížin) docela dobře vyhýbat.
• Při prvním útěku Harriet skočí z mostu do velmi rychle tekoucí rozbouřené řeky. Farma, kde Harriet Tubmanová žila a uprchla, se však nachází na východním pobřeží Marylandu, tedy v pobřežní nížině, a tamní řeky jsou pomalu tekoucí, meandrující. Takové bouřlivé a rychle tekoucí řeky se v Marylandu nacházejí v horách a Piedmontu v západním a středním Marylandu. Je zřejmé, že kdyby Harriet skočila z pomalu tekoucí řeky, chytači otroků by ji mohli snadno chytit, což by nebylo tak dramatické jako její zmizení v rozbouřených (ale imaginárních) vodách, do kterých měla skočit ve filmu.
• V pozadí jsou vidět dělové čluny Ironclad, když Harriet vede vojáky Unie při nájezdu na pobřeží Jižní Karolíny. Železné čluny se používaly na řekách v západní části občanské války. Nebyly určeny k plavbě po oceánu.
• Děj filmu se odehrává v roce 1857. Kanadské dominium bylo oficiálně vytvořeno 1. července 1867. Název "Kanada" se však poprvé objevil na mapách v roce 1547 a označoval vše na sever od řeky Svatého Vavřince. Provincie Kanada, kterou tvoří dnešní Quebec a Ontario, vznikla v roce 1791.
• Když se rozšíří zpráva o zákonu o uprchlých otrocích, Harriet z doků odejde a pak se vrátí. V docích stojí John Brown z Krvácejícího Kansasu a Harpers Ferry z konce 50. let 19. století (dlouhý bílý plnovous). Když však byl v roce 1850 přijat zákon o uprchlých otrocích, žil John Brown na severu státu New York a právě se stěhoval do Ohia. Ačkoli byl v té době abolicionistou, nebyl ještě radikalizován a nedýchal by na molu ve Filadelfii oheň a síru, jak je tomu v této scéně. Ve skutečnosti se Brown s Tubmanovou setkal až v roce 1858 v kanadském městě Svatá Kateřina. Brownova přítomnost v docích je tedy pouhou fantazií.
• Chytači otroků měl být vyplacen dolar, ale mince, kterou dostane, je sedící půldolar.
• Když Minty štípe dřevo a muž s puškou se k ní přiblíží, upustí sekeru na zem a uteče. O chvíli později muž sekeru ze stromu sundá, místo aby ji zvedl ze země.
• Viola Davisová se stala hlavní hvězdou a producentkou.
• Podle scénáristy Gregoryho Allena Howarda, když v 90. letech poprvé navrhoval tento film, navrhl jeden z vedoucích pracovníků studia Julii Robertsové, aby hrála Harriet Tubmanovou. Když Howard poukázal na to, že Robertsová není černoška, manažer odpověděl: "To už je tak dávno. Nikdo nepozná rozdíl."
• Dva stopaři otroků mají s sebou německého ovčáka. Německý ovčák byl oficiálně uznán jako plemeno až v roce 1899, ačkoli jako němečtí ovčáčtí psi byli známí již dlouho předtím.
• Ve vymazané scéně je vidět čtvrté jméno na seznamu dirigentů a je jím George Wilmer s úspěšností 39-3, tedy 92,8 %.
• Harriet Tubmanová měřila metr osmdesát, Cynthia Erivo měří metr osmdesát a je jen o centimetr vyšší než Tubmanová.
• Po prvním útěku z otroctví o sobě Harriet mluví jako o "cizince v cizí zemi". Tato fráze pochází z biblické knihy Exodus, která vypráví o útěku izraelského lidu z egyptského otroctví.
• Podle producentky Debry Martin Chase trvalo sedm let, než se projekt dostal na plátno.
• Cynthia Erivo a Leslie Odom Jr. získali ceny Tony na stejném ceremoniálu za různá představení. Erivo získala cenu za nejlepší hlavní ženský herecký výkon v muzikálu "The Color Purple" a Odom za nejlepší mužský herecký výkon v muzikálu "Hamilton".
• Když se na produkci snesla kritika za obsazení britské herečky Cynthie Erivo do klíčové role americké ikony Harriet Tubmanové, režisérka Kasi Lemmonsová vysvětlila, že ve filmu jsou dostatečně zastoupeny menšiny, protože Afroameričané se podíleli na režii, scénáři, scénografii, hudbě, účesech a make-upu.
• Pro film byla vytvořena postava Marie Buchanonové.
• Producentka Debra Martin Chaseová vybrala Cynthii Erivo do hlavní role kvůli jejím působivým výsledkům: Za muzikál "The Color Purple" na Broadwayi získala cenu Tony, Grammy a Emmy.
• Jedná se o první celovečerní film o životě Harriet Tubmanové.
• Když William Still zapisuje jméno Harriet Tubmanové na seznam průvodců, jsou vidět 4 jména. Jméno na začátku seznamu není jasné, ale další tři jména jsou - Lewis Napoleon 21-2 (91,3% úspěšnost), Moses Pinkett 28-5 (84,8%) a John Clay 43-7 (86,0%). Harriet tvrdila, že nikdy žádného otroka neztratila, takže její úspěšnost byla 100 %.
• Harriet Tubmanová skutečně zažívala vize, jak je zobrazeno ve filmu. Mnozí historici tvrdí, že je to pravděpodobně důsledek zranění hlavy, které utrpěla v mládí.