Zajímavosti 30
- V plánu byla závěrečná scéna ukazující záchranné čluny kolem potápějící se lodi, rozpočet však už byl vyčerpán. Záběr helikoptéry startující z trupu lodi se točil na pozemcích studia a muselo se dávat pozor, aby se v něm neobjevily kolemstojící budovy.
- V původním scénáři měl reverend Scott poslat paní Rosenovou na podvodní misi a pak ji měl zachraňovat. Gene Hackman však usoudil, že ve skutečnosti by to po ní jeho postava nikdy nemohla žádat a měl za to, že by se situace měla obrátit. Režisér Ronald Neame souhlasil a přesvědčil pak i Shelley Wintersovou, že to bude i k jejímu prospěchu.
- Ve scéně, ve které reverend Frank Scott káže na palubě, má na sobě herečka Pamela Sue Martinová žlutobílé pončo - to bylo původně zhotoveno pro Rosemary Forsythovou, která je nosila v akčním televizním filmu City Beneath the Sea (1971), jejž Irwin Allen produkoval a režíroval rok předtím.
- Boty a přívěsek, který má na sobě Carol Lynleyová ve filmu, jsou její vlastní.
- Red Buttons a Carol Lynleyová, jejichž postavy se do sebe ve filmu zamilují, se ve skutečnosti nesnášeli. Pokud neběžela kamera, tak se jeden druhého stranili.
- Ve filmu můžeme vidět pět „oscarových“ herců, jsou to: Gene Hackman, Ernest Borgnine, Shelley Wintersová, Jack Albertson a Red Buttons.
- Role Jamese Martina měla původně připadnout Gene Wilderovi.
- Role Nonnie Parry byla původně nabídnuta Petule Clarkové.
- Role Lindy Rogo byla původně nabídnuta Sally Kellermanové.
- Aby její postava bývalé úspěšné závodní plavkyně vyzněla věrohodně, připravovala se Shelley Wintersová s olympijským plaveckým trénerem.
- Shelley Wintersová přibrala pro roli Belle Rosenové kolem šestnácti kilogramů.
- Natáčení se zúčastnilo 125 kaskadérů a žádný se nezranil.
- Točilo se tak, jak postupoval děj. Herci byli čím dál špinavější a odranější a objevovala se u nich různá poranění – skutečná i umělá.
- S výjimkou nejnebezpečnějších sekvencí si herci všechno odehráli sami. Všichni se shodli na tom, že bylo natáčení fyzicky namáhavé.
- Část scény stála na hydraulickém systému, díky kterému se mohla naklánět až o 45°. Zbytek obstaraly kamerové triky.
- Natáčení bylo kvůli financím dvakrát odloženo.
- Většina vnějších záběrů Poseidonu byla natočena za použití modelu postaveného podle původních nákresů Queen Mary. (Skutečná Queen Mary se dnes nachází na Long Beach.)
- Paul Gallico byl při psaní románu inspirován svojí cestou na lodi Queen Mary. Jednou snídal v jídelně a loď se potkala s velikou vlnou, díky čemuž se lidé a nábytek odráželi od druhé strany plavidla. Ovlivnila ho i pozdější příhoda Queen Mary, která během 2. světové války převážela americké vojáky do Evropy: v severním Atlantiku se loď střetla s mimořádně velikou vlnou. Bylo spočítáno, že kdyby se loď naklonila o dalších třináct centimetrů, tak by se převrhla jako filmový Poseidon.
- Natáčecí plac strojovny jako celek posloužil hned dvěma scénám, které jsou podle scénáře od sebe dosti vzdálené. Scéna, kdy pasažéři lezou do vodního tunelu, aby objevili strojovnu, a scéna, kdy se ve strojovně objevují - tato dvě místa jsou v jednom a tom samém prostoru malý kousek od sebe. Obě scény jsou rozdílně nasvícené (temná a světlá), takže divák běžně rozdíl nepozná. O tuto chytrou úsporu natáčecího prostoru se zasloužil William Creber, výtvarník filmu.
- ***SPOILER: Závěrečná scéna, kde vidíme herce, jak vylézají z lodi ven, byla kombinace reálné makety části lodního trupu a dokresleného obrazu a pozadí, tzv. "dokreslovačka".
- Strojovna Poseidonu (i s pasažéry) byla zvěčněna ve voskovém muzeu "Movieland Wax Museum" v Buena Parku v Californii.
- Scéna, kdy herci lezou po stromě na plošinu do kuchyně, se točila velmi zajímavým způsobem. Jelikož strom kvůli své výšce neumožňoval, aby po něm herci vyšplhali tak vysoko (a bezpečně), tak byl v některých záběrech připevněn na velkou zvedací plošinu několik metrů od země, a teprve z této plošiny lezli herci na strom - tudíž je ve filmu uměle navozen dojem, že herci vyšplhávají od země ke stropu. Záběry, kde herci lezou od země a vylézají u kuchyně, nejsou v jednom celku a jsou logicky prostříhané.
- Padajíci vánoční strom byl jednou z nejnebezpečnějších scén ve filmu. Strom byl připevněn ke stropu a na pokyn uvolněn.
- Stropní světelná dekorace z jídelního salónu byla použitá ještě před natáčením samotného Poseidonu, a to konkrétně ve filmu Hello, Dolly! z roku 1969.
- Jídelní salón (velká hala s oslavou) se inspiroval skutečnou halou z parníku RMS Queen Mary. Vznikl v ateliéru "Soundstage Six" ve studiích 20th Century FOX.
- Model, na kterém se točily podvodní záběry s výbuchy, byl přes 6 metrů dlouhý a vážil přes 136 kg.
- Převrácení modelu se natáčelo v nádrži ve studiích 20th Century Fox, kde umělou vlnu vybudila vysoká "skluzavka", po které obrovský nápor vody stékal.
- Model lodi, se kterým se natáčela scéna převrácení vlnou a velké vzdálené záběry na moři, je umístěn v "Los Angeles Maritime Museum".
- Některé záběry se natáčely na skutečném parníku - RMS Queen Mary, šlo však jen o zlomek záberů, které jsou ve filmu. Jde konkrétně o scény, kdy vidíme pasažéry na venkovní palubě.
- Podle storyboardů, které vznikly na základě původního scénáře je zřejmé, že úplný konec filmu měl mít ještě dodatek. Jakmile pasažéři odletí ve finální scéně helikoptérou (Rescue scene), tak měla nastat tzv. "Sinking scene" (scéna potopení), kde se převrácená loď měla potopit. Tomu, že k realizaci této scény nedošlo nasvědčuje skutečnost, že bylo natočeno pokračování Beyond the Poseidon Adventure (1979), které v obecném povědomí není příliš uznávané. Kdyby tato drobná scéna dotočena byla, tak by pokračování z principu nemohlo vzniknout. Otázkou zůstává, zda-li si toho byl v té době Irwin Allen vědom a kvůli pokračování se scéna záměrně nedotočila.