Harry Jerome byl v roce 1959, v pouhých devatenácti letech, největší kanadskou atletickou hvězdou a mířil na olympiádu do Říma. V roce 1962, po ošklivém zranění nohy, se zdálo, že jeho závodní dny jsou u konce. Jerome ale nebyl šampionem jen na trati, ale i mimo ni. A tak začal jeho návrat na vrchol, který jeho trenér, legendární Bill Bowerman, nazval "největším comebackem v atletické historii". Navzdory letům bezprecedentních politických turbulencí, osobních výzev a rasových konfliktů, Harry Jerome vytrvale běžel a prokazoval sílu charakteru a houževnatost, které byly stejně působivé jako jeho rekordní atletické výkony.