Bývá-li Tokijský sbor označován za veselou tragédii, je to dáno nečekanou směsí rétorických, vyprávěcích i stylových technik, které se Ozu a Noda rozhodli využít. Jako klíč k příběhu o manželství, nezaměstnanosti a sebeúctě totiž zvolili právě komediální schémata – čímž sociálně kritické aspekty svého filmu nikoli oslabili, nýbrž posílili.