Rodiče byli slušní, táta mi pak říkal, aby byl hlavně opatrnej a nechytli mě. Já byl taky šlušnej, jen jsem teda kradl. Třista tisíc za vraždu by pro mě byla urážka. Tohle a spoustu dalších perel se dozvídáme od hrdinného Jiřího, který nakonec oznámí, že pokud už by musel někoho okrást, byla by to buď pojišťovna nebo stát. Jestli nějaký cizí nebo ten, jehož, stařeckou demencí stižený, prasedent mu dal milost, to už neupřesní.
