Noční obloha je vždy nejmodřejší

Poeticko-filozofující film mladého progresivního režiséra Júji Išiiho, který zaujal západní diváky na Berlinale a jiných světových festivalech již svými předešlými filmy (např. Fune wo amu, který dostal cenu Japonské filmové akademie za nejlepší režii v roce 2013), je coming-of-age příběh teenagerů v současném Tokiu, kteří nezapadají do klasické japonské společnosti. Išii dynamicky a neotřele ztvárnil příběh o mezilidských vztazích, ekonomickém tlaku, pracovních výzvách, vytrvalosti a životních náhodách mladých lidí, Šindžiho, dělníka na stavbě konstrukce pro nadcházející tokijské olympijské hry, a sestřičky a barmanky Miky. Mohlo by se zdát, že sledujeme film o losech na pokraji společnosti, ale jejich příběh je silný a i tito lidé si nakonec své místo najdou ve svém vlastním mikrosvětě. Film používá zajímavé, dynamické střihové postupy v kontrastu se slow-motion, který podbarvuje originální zvukový design, a díky tomu přenese diváka do současného Tokia strhujícím způsobem. (Eiga-sai)