Některé pohádkové náměty se zpracovávají stále znovu. Nejoblíbenějšími jsou samozřejmě klasiky jako Popelka, Kráska a zvíře nebo Šípková Růženka. Tyto pohádky najdeme i v naší filmové a televizní tvorbě, některé dokonce i v různých verzích a úpravách. Máme však i své národní.
Na pohádky se nejčastěji dívá celá rodina. Je to pohodová podívaná, kterou máme dost často spojenou se svátečními dny. Televize je od rána vysílají na Vánoce, Velikonoce nebo i o státních svátcích. Nabídka programů je pestrá a většinou si něco hezkého vybereme.
Česká pohádka je pojem sám o sobě. Většina z nás ho má spojený s Vánocemi a chvílemi strávenými s rodinou. Každý rok se můžeme těšit na nové pohádky v televizi, ale i na opakování těch starších, které tolik milujeme a neumíme si bez nich svátky představit.
Většina žen prostě miluje, když mají v sobě muži něco ďábelského. Nepohrdneme princi na bílém koni, šarmantním králem či rytířem, ale zlí kluci byli a vždycky budou noční můrou všech matek i obyčejných mužů. Nutno ovšem dodat, že daným pojmem "zlý kluk" je myšleno něco zcela jiného.
Změníte svým hlasování pořadí? Čas Vánoc je tu a prim hrají české pohádky. České pohádka má v hlavní roli fantazii, ale hlavně princezny, čerty, draky, vodníky a hloupé Honzy. Víte, že vodník je hodně velká a málem jen česká specialita? Tento slovanský podivín je pro svět specifický a většinou jej nahrazují vodní panny, víly. Jsou české pohádkové světy skutečné i pravdivé? Každopádně se dá říci, že jsme pohádková velmoc a domácí publikum prý tvoří podle průzkumů hlavně dospělí.
Čas vánoc se blíží a s nimi i pohádky. Jaké se vám nejvíce líbí za celou dobu existence kinematografie? Pohádka je o fantazii, nadpřirozených jevech a mají jen málo z našeho reálného světa. Ale kdo ví. Možná jsou to světy skutečné i pravdivé, jen si to nechceme připustit. Třeba čerti, draci, víly, skřítci a kouzelní čarodějové skutečně existují. Jen je nevidíme. Každopádně z pohádek čerpáme i ve skutečném životě. Minimálně v tom, že věříme ve šťastné konce našich příběhů.
