martin-mickey-stusak
36 438 bodů •
7
Jak mnozí, především ze starší generace, ví, Baba Jaga je mytická bytost slovanského folklóru. Především v Rusku je to nejoblíbenější záporná postava a proto se objevuje v téměř každé pohádce. "Baba Yaga" má dokonce i řadu významů, ale to už ponechme odborným článkům. Tak, jak Hollywood převádí pohádkové příběhy do světa žánru fantasy, ruští tvůrci se je snaží převést do světa hororů. A proto pozor, to, že se jedná právě o babu Jagu, neznamená to, že je to něco pro děti. Naopak. Z něčeho takového by zřejmě dlouho neusnuli. Polemizovat však nad něčím takovým mohou diváci dospělí, neboť snímek nepřináší nic, co by již neznali. Atmosférické hrátky s tajemnem budující strach z neznámého tu už skutečně bylo u mnohých hollywoodských snímků nesčíslněkrát. A co víc, dokonce to vypadá, že ruští tvůrci hodně čerpali ze snímku 'V zajetí démonů' (2013) a převážně 'Sestra' (2018). Ale možná je to i úmysl a jedná se tak jen o pouhé citace. Po předchozím snímku 'Rusalka: jezero mrtvých' (2018) se tedy režisér Svyatoslav Podgayevskiy pokusil o podobný počin, který však nějak zůstal na půli cesty. Budování strachu je tedy atmosféricky dobré, stejně tak jako práce s psychologií dané podstaty, ale těžko říci, jestli jsou diváci schopni přijmout fantazii v podobě vizuální podoby oné baby Jagy. Tady je potřeba zapomenout na nějakou chaloupku na kuřích nohách, jak známe třeba ze snímku 'Mrazík' (1964). Tady se skutečně pracuje s fantazií sobě vlastní, avšak ne každému to může přijít po chuti. Snímek ve svém smyslu má potenciál, ale pro mnohé může být hodně těžkopádný. Jako filmový počin překlenutí záporné pohádkové postavy do hororového žánru je však i přesto zajímavý. Třeba takový vodník, jako další motivace, by v hororovém vyznění také nemusel vypadat špatně.
