filmfanouch6
12 654 bodů •
0
Hudba Michala Davida se nevyhnutelně dál a dál pokouší o průlet filmovými plátny. Zpočátku svou přítomnost nabízela ve filmech Jaroslava Soukupa, což vyvrcholilo dvojicí filmů Discopříběh. Dlouhá léta se poté Michal David pokoušel o realizaci třetího Discopříběhu, kvůli problému s autorskými právy ovšem nakonec došlo na samostatný muzikál Decibely lásky, který svou tragičnost vykupoval snad pouze solidní kamerou (z nějakého důvodu fyzicky přítomného) Vladimíra Smutného. Svět se ovšem točí dál, tentokrát došlo na adaptaci Davidova muzikálu Andílci za školou, jehož režie se chopil Jan Lengyel, tvůrce takových mistrovských děl jako.... Bastardi 2. Vznikl po delší době fungující český muzikál? Naivové! Adaptace muzikálu, která byla natočena již v roce 2018 a kvůli COVIDU-19 se odkládala až do letošního vydání je adaptací muzikálu, který v Divadle Broadway zažil poměrně solidní úspěch a jeho režie se tehdy ujal Filip Renč. Lengyel pro svůj film nepřebral žádného herce z divadelní hry, Sabinu Laurinovou tak například v roli ředitelky školy nahradila Kateřina Brožová, Josefa Vojtka v roli třídního učitele zeměpisu poté Petr Kolář. Celovečerní adaptace poté nemá být čistě věrnou adaptací, například ve filmu má hlavní hrdinka místo mladšího bratra mladší sestru. Všechny tyto zajímavosti a potenciální funkčnost původního prvního teenagerského českého muzikálu ovšem ve finále není vůbec důležitá, po zhlédnutí filmové adaptace totiž zbydou pouze oči pro pláč a počátek nadějí, že se film rychle vykouří z hlavy a nezanechá na divákovi závažné psychické účinky. Na průměrný český film, který je komedií a snaží se upoutat prakticky celou rodinu, se víceméně z pochopitelných důvodů dívají často diváci skrze prsty. Když si většinou vyrazí do kina, doufají především ve fakt, že je investovaná částka do návštěvy kina nebude bolet. Automaticky tak divák při platbě okolo 140-180 korun za lístek sledování očekává alespoň minimální technickou zručnost, očividnou snaživost a především absenci pocitu, že si tvůrci z diváka dělají dobrý den a divák tak prakticky uzavřel smlouvu s Ďáblem. Tak přesně pravý opak Andílci za školou bez problému nabídnou. Už od počátku tak může diváka vyděsit až televizně laciný vizuál, nulová kreativita a pocit ochotnické a staticky pořízené podívané, vedle které by si divák s klidným srdcem rázem dal maratón obou Discopříběhů završený Decibely lásky jako třešničkou na dortu. Andílci za školou prakticky po celou dobu působí jako ten typ muzikálu, který by se měl skládat ze zhruba šesti hudebních čísel a rázem někomu došlo, že v rámci pravidel muzikálu musí být na všechny ta hudební čísla přece být nalepený nějaký děj a v něm nějaké ty postav. Výsledek tak přináší sled karikaturních postaviček, které své chování a motivace mění lusknutím prstu a Andílci za školou rázem nabírají tvar filmu, který nějaké smysluplné dramaturgii či alespoň racionální ucelenosti vzdává vztyčený prostředníček. A tím pádem prakticky i samotnému divákovi. V průběhu se Andílci za školou více a více profilují jako ideální podívaná pro filmového masochistu. Filmy z produkce Tomáše Magnuska posledních 13 let prakticky schytávali jednu bídu za druhou a i když to bylo naprostým právem, z filmů náchodského učitele alespoň byla přeci jen chvílemi cítit nějaká ta snaha, která skutečně dokázala vyvolat pocit, že si Magnusek plní své sny a točí filmy, i když sebehorších kvalit. Filmoví Andílci za školou ovšem v průběhu více a více posouvají otazník v oblasti důvodu své existence. Podporují to i herecké výkony bez jiskry, ať už v oblasti starších a zkušenějších herců či mladé generace. Pokusy o humor bohužel nejsou ani snesitelně infantilní, ale pouze ubohé a trapné (running joke s holky Němcovými začne každého racionálního člověka štvát po dvou nahozeních) a v průběhu si jen stačí odškrtávat různé charakterní karikatury. Když je nejsnesitelnější postavou školník v podání Michala Davida, který žije druhý život jako vymetač kasin, je to jasná známka toho, že je něco skutečně špatně. Laciný humor, který často sází na dvojsmysly a nedokáže dovézt alespoň do tak pitomé pointy, aby ta pointa byla alespoň pitomě vtipná. Andílci za školou v průběhu více a více působí jako film, který se musí odehrávat v alternativní časové linii, kde nemohlo dojít k událostem 19. 11. 1989 a Andílci za školou tak skrytě poodhalují, jak by systém fungoval, kdybychom se soudruhů nezbavili. Svět, kde neexistuje něco jako spravedlnost, smyslnost a realističnost. V průběhu filmu je nadhozeno, že je bývalý zeměpisář bývalá rocková hvězda, který dokonce znal Karla Gotta, že je učitel hudební výchovy údajně úchyl a že sestra hlavní hrdinky je možná lesba. Pokud někdo čeká, že cokoliv z tohoto bude mít v průběhu nějakou důležitost a smysl v příběhu, ten opět čeká marně. Všichni deváťáci poté v průběhu začnou působit jako vyložené zrůdy, v průběhu přitom jedna postava dojde sebereflexe a dodá, že by se neměli jeho spolužáci a dost možná i on sám chovat jako úplní kreténi. Ale ani to nikam nevede. Ve světě Andílku za školou neexistuje něco jako dobro nebo zlo, ale pouze obsáhlý počet postav, kterým divák přeje nezměrné utrpení. V průběhu jen stačí pozorovat i neschopnost ideálního nasvícení. Někdy jsou jednotlivé záběry naprosto přesvětlené, někdy naopak poměrně tmavé. Je to jakoby všichni přítomní skutečně rezignovali a zapomněli například na solidní řemeslnou zručnost Renčových Rebelů či například zapomněli na podobné muzikály ze zahraničí. Sliby tvůrců o české Pomádě přitom pochopitelně při sledování rychle berou za své, Andílci za školou se ovšem nedokážou přiblížit ani k High School Musical. I díky nepřesvědčivým výkonům, kdy například hlavního mužského deváťáka hraje Vojtěch Drahokoupil, v době natáčení 22-letý mladík. Stačí pak jen sledovat a vnímat nepovedené Lip synci, jak se děj a s nimi spojený vývoj postav rozsypává pod rukama a všechny konflikty se v závěru pochopitelně velmi snadno vypaří. Po zhlédnutí Andílků za školou se divák může cítit špatně. Špatně v tom, že tak dlouhá léta nadával na filmy Tomáše Magnuska, Zdeňka Trošky, Marty Ferencové či Evy Toulové. Andílci za školou tak v tomto ohledu alespoň skutečně posouvají hranice. Problém přitom nutně netkví v samotném muzikálu Michala Davida, dá se například věřit, že někdo schopný by z muzikálu Děti ráje dokázal sestavit funkční adaptaci. Tohle ovšem působí jako přehlídka schopností boomerů, kteří se nevěrohodně snaží vytvořit příběh, který sází na vzhled do generace, které nerozumí. Připomíná to například nepochopení aktuálního genderového nastavení ve společnosti v nedávném Po čem muži touží 2. V tomto ohledu Andílci za školou přelomoví nejsou, v České republice má s tímto problém mnoho tvůrců. Nikdo předtím ovšem nedokázal posunout hranice nevkusu tak vysoko. Nebo spíš hluboko? Existuje věc jako velmi blbé filmy. Existuje věc jako velmi špatné filmy. Tyto filmy přitom alespoň mohou mít předpoklad průměrného stereotypu modelek. Takové to staré známé ,,hezká, ale úplně blbá´´. Andílci za školou ale nejsou ani tou průměrnou modelkou. Díky odumírání mozkových buněk blíže mají například k synonymu pro holokaust.....
