Sposa del Nilo, La

Nilská nevěsta (1911) byla jakýmsi proto-velkofilmem, v němž bylo cítit, jak se italští filmaři (v tomto případě Enrico Guazzoni) připravují na gigantické představy snímků Cabiria a Quo Vadis o pár let později. Film se snažil ohromit svou majestátností a rozsahem; ústřední děj (mladá panna je utopena, aby usmířila Isis a zajistila záplavy Nilu) se občas ztrácel v přeplněném záběru – což nám jen připomínalo, že rané filmové publikum se mnohem intenzivněji zaměřovalo na to, co se děje, a všímalo si detailů, které našim línějším očím někdy unikají.