Jana Květoňová
7 213 bodů •
10
Velmi zajímavé představení, v němž ocenění by si zasloužil téměř každý z herců. Hodně svým výkonem překvapil Pavel Zedníček jako mnich Aljoša. Evald Schorm je prostě záruka kvality. Vysoká škola divadelní režie, jen co je pravda. Mám takový pocit, že s podobným představením už bych se v dnešní době nesetkala, ať si pan ředitel vinohradského divadla Tomáš Töpfer říká, co chce! Vezměme si třeba takového Smerďakova, kterého výtečně ztvárnil Ladislav Mrkvička. Tu jeho proměnu - od úslužného, tyranizovaného a podceňovaného služebníčka s nehnutou tváří a napomádovanými vlasy až po mazaného, brutálního a chladnokrevného vraha, kterého těší, jak měl vše skvěle naplánováno. Vlastně působí od začátku jako ztělesnění takového tichého zla. Nebo již výše zmiňovaný Zedníčkův jemný a spravedlivý Aljoša, který mě vskutku neuvěřitelně potěšil. Pro mě byl v té roli velmi uvěřitelný. Jedinou vadou na kráse byl snad Vlastimil Bedrna, který podle mého názoru dost přehrával. Ale jinak to, myslím si, chybu nemělo. I když jde o dosti dlouhé představení, protože Dostojevského díla jsou těžká, složitá a někdy až poměrně rozvláčná, rozhodně jsem se nenudila. Pro nudu zde nebyl sebemenší prostor. Nicméně pro dnešní dobu bych alespoň trochu pokrátila, i když šikovně, aby nedošlo k narušení dějové linie. Zvláště ze začátku, který se pomaleji rozjížděl.
Bratři Karamazovi