René sedí ve vězení už od svých šestnácti. Život ho nebaví a na rodičích mu nezáleží (stejně jako rodiče se nestarali o něj, když byl malý); ani neví, kolik dalších dětí měli. Po amnestii se René jen tak potlouká, žádná práce ho nebaví, a s mladším bratrem začnou krást. Netrvá dlouho a je zpátky v base, tentokrát i s bratrem, který je ještě mladistvý. Historie se opakuje a René se utvrzuje ve své životní filozofii: chvíli si užíváš svobody, pak jdeš do vězení a pořád dokola.