Vizontele Tuuba

Guner Sernikli, státní úředník, je se svou ženou a dcerou upoutanou na invalidní vozík přidělen jako vedoucí knihovny do této odlehlé provincie. Je to v podstatě vyhnanství, protože ve vesnici žádná knihovna není. Rodina je vřele přivítána, ale píše se doba politické anarchie a střetů levice a pravice ve velkých městech a mládež z vesnice nevyhnutelně následuje tento trend. Přijíždějí do Vizontele právě v době, kdy se situace stává opravdu absurdní. Guner přináší moudrost, jeho dcera Tuba krásu, nevinnost a lásku. Někteří, jako starosta Nazmi Dogan a bláznivý Emin, tyto věci oceňují, ale jsou v menšině a zmatek nadále vládne. Příběh vychází ze vzpomínek scenáristy a režiséra Yılmaze Erdogana na poslední léto jeho dětství v Hakkari v Turecku v roce 1980.