liborek_
7 283 bodů •
8
V roce 1923 vzniklo v Žilině průmyslové družstvo Interhelpo, jehož členové uvěřili propagandě o životě v Sovětském svazu a kteří podlehli výzvám a slibům bolševického utopisty Rudolfa Marečka, aby svou prací odjeli posilovat sovětskou myšlenku. Tento spolek většinou idealistických esperantistů a idistů následně odjel s bohatým vybavením a nadějemi na lepší zítřky do Kyrgyzstánu, kde je však namísto kvetoucích sadů čekala nevlídná step a drsné přírodní podmínky... Po všemožných útrapách, kdy v prvních letech zemřelo mnoho lidí (i dětí) na tyfus, paradoxně dorazila tuto skupinu stalinistická represe. Dokument výborně odhaluje a přibližuje podmínky, za jakých v nerozvinutém Kyrgyzstánu museli čeští občané žít, jak byli násilně "sovětizování" a jak se hroutila jedna velká iluze o spravedlivém komunistickém světě. Řada autentických záběrů, výpovědí účastníků i jejich potomků přidává na síle dokumentu, který není nikterak přikrášlován zaujatým komentářem. Obraz a slovo svědků mluví za vše... Z dnešního pohledu je skoro neuvěřitelné, jak se lidé mohli vzdát jistot, které jim skýtal poměrně bohatý a demokratický stát, jakým bylo ČSR za první republiky, a odejít za nejistou budoucností uskutečnovat své ideály. Za pozornost určitě stojí i účast Alexandra Dubčeka a jeho rodičů v Interhelpu, kteří v Kyrgyzském Pišpeku strávili celých osm let. Zajímavý dokument.
