Fata Morgana

Po filmech Bellavista a Totó Peter Schreiner završuje svou neformální trilogii epických, černobílých esejistických filmů natočených digitálním videem naprosto monumentální Fatou Morganou. Film, natočený v libyjské poušti a v opuštěné budově v německé Lužici, představuje muže (Christian Schmidt), ženu (Giuliana Pachner, z filmu Bellavista) – a občas zahlédnutého průvodce (Awad Elkish). Mluví, mlčí. Fouká vítr. Slunce svítí. Kamera běží. Postupně se rýsuje nic menšího než usilovná, soustředěná snaha pochopit lidský úděl skrze objektiv kinematografie. Je to vznešená ambice, která od diváků vyžaduje značnou dávku důvěry: tento film je rozvážný, „obtížný“, náročný a často zdánlivě neproniknutelný. Každý, kdo viděl Schreinerovy předchozí filmy, si však uvědomí, že je ve všech ohledech významným umělcem, kterému lze důvěřovat, že najde místa, o jejichž existenci jiní režiséři možná ani netuší.