kunafix
20 062 bodů •
4
Lidé ať jsou jací jsou (kteří tady teda jsou), tak nikomu z nich tuto nemoc nepřeji (a teda ani žádnou jinou a už vůbec ne horší, aby bylo jasno). Lidé jsou zde různí - světlí, tmaví, chudí, nezodpovědní až flegmatičtí, jednoduší, pracovití, sportovně založení, kudrnatí, vousatí, tlustí, hubení, pobožní, nemocní, malí, velcí, s rodiči, od kterých to zdědili, s rodiči, kteří jsou příbuzní - a tady najdeme různé kombinace takových lidí. Jeden to bere s nadhledem (protože se mu to ještě nerozvinulo), druhý se dočká transplantace jater (a tím se mu to zlepší) a třetí mluví jak Jolanda (a její temný princ s nejhorší diagnózou se uzdraví). Zajímavé je, že ani jednou v dokumentu nezazní žádná zmínka o upírech. Nejvíc symbolické mi přijde okopávání míčem správně démonické bubákovité postavy, která je nakreslená uhlem na zdi starého kostela, nebo smažení volských ok. Každý si tam ale tu symboliku musí najít sám, chch. Škoda, že nám neřeknou o tomto onemocnění více faktů - uniklo mi, proč se to jmenuje Gen D. Spíše sledujeme, jak se jednotlivé rodiny snaží s touto nemocí vypořádat. A pak si i trochu zapánbíčkaříme.