V odlehlém venkovském domě žijí dva devítiletí kluci, dvojčata Lukas a Elias, se svou matkou, která se zotavuje po nedávné plastické operaci. Pod vrstvou obvazů skrývá opuchlý, groteskní obličej a ke své rekonvalescenci potřebuje absolutní klid a ticho, což začne oběma neposedným synům brzy lézt na nervy. Čím je jejich matka přísnější, tím hlouběji se chlapci uzavírají do vlastního světa. Jejich vztek a podezření narůstají a představivost pracuje na plné obrátky - začnou dokonce pochybovat o tom, jestli je tato žena vůbec jejich matkou. (Cinemax)
Má to hrozně pomalé tempo, ale postupně to začne být lepší a lepší. Je to takový ten typ filmu, který bohatě stačí vidět jenom jednou, ale je to dobrá podívaná. Když už na tenhle film začnete koukat, tak stoprocentně dokoukejte. Není to zrovna snímek, na který hned zapomenete.
Film "Dobrou, mámo"(2014) byl druhým rakouským oscarovým snímkem se Susanne Wuestovou v hlavní roli. Prvním byl film Antares (2004) režiséra Götz Spielmanna.
Zápletka je velmi podobná "Capgrasovu syndromu (neboli syndromu podvodníka), Lidé, kteří zažívají tento syndrom, mají iracionální přesvědčení, že někdo, koho znají nebo poznávají, byl nahrazen podvodníkem.
Na konci titulků je napsáno: "Natočeno na 35mm film."