Velmi poeticky pojatý příběh německého malíře. Snímek kratce ukazuje nacistickou zrůdnost, poté klasické myšlení komunistů v padesátých letech až po západní Německo šedesátých let. Vše protíná zrůdná osobnost malířova tchána a typického převlékače kabátů. Hezká podívaná, ale mám oblíbenější filmy tohoto řazení, např. Pianista..
Dovedu si představit, že by se z filmu dala sestříhat třídílná minisérie a zřejmě na to i časem dojde vzhledem k finanční angažovanosti řady televizních stanic na výrobě, ale ten film funguje bezvadně i samostatně. Je to díky skvělému scénáři, úžasné kameře a režisérovi, který natočil jak herecky silný film, tak vizuálně naprosto vytříbený s mnoha kinetickými momenty, u kterých jsem nepřestal žasnout. Nádherná scéna vstupu do Akademie v Düsseldorfu je pro mě režijním zjevením, stejně jako uvozující i finální scéna s troubením starých autobusů. Tohle je evropské vyprávění a nebál bych se toho, které tady uměl Fellini, Godard a jiní velcí vypravěči, kam Donnersmarck teď už dozajista patří. Poprvé to může být náhoda, ale podruhé už je to kumšt.
Díky CSFD.cz jsem se dostal na projekci filmu, o kterém jsem měl nulové očekávání. Historické drama, dějová linka zasazená kolem druhé světové války a nějaký cápek, co maluje obrazy. To by mohlo být dobré, řekl jsem si. V ten moment jsem ale ještě nevěděl, jaký parádní filmový kousek mě čeká. Předem chci říct, že německý film Nikdy neodvracej zrak není zrovna nejkratší. Má něco přes tři hodiny, což se může zdát jako nekonečná délka, ale upřímně, když naskočily závěrečné titulky, tak jsem byl překvapený, že už je konec. A o čem to je? Příběh se točí kolem Kurta Barnerta, Němce, který bydlí poblíž Drážďan. Film začíná rokem 1937, takže se ve filmu objeví vlivy tehdejšího režimu a to dost drasticky. Kurtova sestřenice se dostane do rukou nacistického doktora, jelikož má určité duševní problémy a nemusím snad vysvětlovat, jak se tenkrát v Německu řešily podobné věci. Kurt roste, válka ho poznamenává, setkává se se svou budoucí ženou a my můžeme sledovat, jak se z malého kluka z předměstí stává nadaný malíř žijící v NDR.. A o tom se točí druhá polovina filmu. O Kurtově snaze prosadit se. A to dosti avantgardním způsobem. Jak jsem zmínil, film má tři hodiny, ale ani chvilku vás nebude nudit. Linky zamilovaného páru a doktora ex-nacisty se skvěle prolínají. Taky humor, který se objevuje v nečekaných momentech, je skvělý. Nemá cenu dál rozpitvávat všechny detaily filmu, zkrátka jestli máte rádi umění, éru kolem druhé světové války a chcete strávit tři hoďky něčím přínosným, koukněte na Nikdy neodvracej zrak. 5/5
Tento trihodinovy film nezklamal, i kdyz jsem se obavala te delky, jestli to vydrzim..ale uz to herecke obsazeni se zdalo zajimave, inspirace nemeckym malirem, ktery mel par let zpet vystavu v Praze, a kde jsem byla, o to vice...Gerhard Richter..obsazeni skvele ...a ta laska, podton filmu...
Tleskám. Německá kinematografie se již před nějakou dobou stala světovou. Rovněž fakt, že určití herci se stávají známkou kvaltiy o něčem vypovídá. Tento film je sice velmi dlouhý a v určitých momentech ztrácí dynamiku, ale z celkového pohledu vychází vysoce nadprůměrně. Surovost, nacházející se zejména v jeho počátku, je tak silně přenositelná k divákovi, že se musí dotknout snad každého. Určitě velmi doporučuji. Německo se umí se svou historií velmi dobře vypořádat, i filmově.
Poutavý a smutný příběh filmu mě dostal. Ze začátku jsem měl obavy, že to bude moc dlouhé, moc artové. Ve výsledku je ten film ale tak akorát přívětivý k divákovi,aby si výsledný film většina lidí užila. Příběh ve filmu byl velice zajímavý a nikdy mě nepřestal bavit, byl opravdu komplexní. Tento film patří k tomu nejlepšímu co jsem v posledním roce viděl a určitě se k němu někdy chci vrátit.
Film je zčásti inspirovaný životem německého malíře Gerharda Richtera. Von Donnersmarck se v tomto filmu dokázal kriticky podívat na německou historii, období nacismu, komunismu i rodící se svobodné části Německa. Nádherná kamera, výprava, scénář, kostýmy, malby, zkrátka úžasný zážitek.
Německá kinematografie dokazuje tímhle snímkem, že stále má co říct. I přesto, že film trval přes tři hodiny, ani okamžikem nelituji času stráveným v kině. Úžasný film s dopadem na úrodnou půdu. Hodně se mi líbilo i artové prostředí, které film okrášlilo.
Komorní příběh o hledání umělecké identity ve velkolepém provedení. Hned od začátku vás příběh upoutá celkem svižným tempem, jistou režijní rukou a nádhernou kamerou. K první polovině filmu nemám vlastně žádné výhrady. Druhá půlka už ale ztrácí tempo, což je škoda. Ve srovnání s českým Zahradnictvím, které je podobnou freskou na pozadí velkých historických událostí, je však Nikdy neodvracej zrak o několik tříd výš.