Dávkovanie tajomstiev a postupné približovanie sa k finále je hypnotizujúce a zároveň únavné. Môže za to celá zmes tvorcových invenčných postupov, hoci v jeho prípade už konvenčných. Súmrak je nenápadný príbuzný Saulovho syna, no nemenej zaujímavý. Nemá však potenciál, aby sa stal takou istou senzáciou.
Súmrak uprednostnia skôr tí, čo dokážu oceniť zdokonalenie formy a metódy, výtvarnú úchvatnosť v rekonštrukciách stredoeurópskych kulís a typov spred sto rokov, alebo si nepotrebujú brať z histórie ponaučenia, lebo je pre nich stále živá a rovnako znepokojujúca, akoby sa práve diala.
Nutno uznat, že stísňující atmosféra předávaná detailními dlouhými záběry funguje obdobně jako třeba v Tarrových Werckmeisterových harmoniích; něco se děje, ale nikdo pořádně neví co. Ani divák, od něhož tudíž Nemes vyžaduje hodně snahy - možná až příliš…
Krouživá kamera opět provází hlavní postavu z blízkosti, točí se kolem ní a tím supluje její omezené chápání úzkostného světa okolo. V něm si Irisz nedokáže najít své místo, zároveň se ho neustále snaží ovlivňovat. Tento teoreticky ideální nápad ale v praxi nesmírně frustruje diváka pokoušejícího se pochopit děj.
