Risk

Dodatečné informace

• Verze filmu Risk (2016) uvedená na Čtrnácti dnech režisérů na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v květnu 2016 byla údajně obecně příznivě nakloněna WikiLeaks, jeho zakladateli Julianu Assangeovi a přispěvateli Jacobu Appelbaumovi. Julian Assange si to však nemyslel, jak v rozhovorech o filmu prozradila režisérka Laura Poitrasová. Nyní je známo, že těsně před promítáním v Cannes spolu Assange a Poitrasová dlouze telefonovali. Během tohoto hovoru byl Assange rozzuřený kvůli filmu a požadoval změny, zejména mu vadilo zařazení scén, v nichž se probírají obvinění dvou žen, že se vůči nim dopustil sexuálního napadení. Navzdory Assangeově hněvu se zaměstnanci WikiLeaks Sarah Harrisonová, spolupracovník WikiLeaks Jacob Appelbaum, právnička WikiLeaks Renata Avila a další spolupracovníci WikiLeaks údajně zúčastnili promítání filmu a recepce po promítání v Cannes na oslavu filmu. Vydaná verze z května 2017 byla přestříhána. Julian Assange nesouhlasí ani s verzí z roku 2017 a údajně se přestal s Laurou Poitrasovou bavit.
  0
• Právničky WikiLeaks Margaret Ratner Kunstlerová, Deborah Hrbeková, Renata Avilaová a Melinda Taylorová zveřejnily 17. května 2017 v Newsweeku "názorový článek"; ve stejný den WikiLeaks na Twitteru oznámily, že mohou Lauru Poitrasovou zažalovat: "Jsme právníci WikiLeaks. Ozýváme se, protože se domníváme, že film Laury Poitrasové Risk (2016), který byl uveden do amerických kin 5. května tohoto roku, vystavuje naše klienty právnímu nebezpečí. (...) V první řadě nám na filmu "Risk" vadí, že byl sestříhán v New Yorku, kde mohou být nezpracované záběry snadněji zabaveny americkou vládou. Tím, že Poitrasová přesunula místo střihu z Berlína do USA, ohrozila naše klienty a nedodržela písemné dohody s WikiLeaks, které jí výslovně zakazují střih záběrů ve Spojených státech. (...) Poitrasová rovněž porušila svůj jednoznačný slib daný subjektům filmu, že budou mít možnost si film předem prohlédnout a požádat o změny a že mohou odmítnout vystupovat, pokud budou mít oni nebo jejich právníci pocit, že je film ohrožuje. Kdyby filmařka s těmito výslovnými podmínkami nesouhlasila, zaměstnanci WikiLeaks by se vůbec nenechali natáčet. Navzdory opakovaným žádostem nebylo subjektům filmu ani jejich právníkům umožněno předchozí zhlédnutí filmu, který Poitrasová zamýšlela uvést v USA. Když jsme spolu s širokou veřejností konečně mohli film "Risk" zhlédnout, s hrůzou jsme zjistili, že film uvedený v kinech je jinou verzí, a to nejen verzí, která měla premiéru o rok dříve v Cannes, ale také verzí, která byla promítána Julianu Assangeovi a jeho britskému právnímu zástupci na ekvádorském velvyslanectví v Londýně. Film zhlédnutý na velvyslanectví pouhý měsíc před uvedením v USA byl zbaven veškerého vyprávění a vynechal řadu nových scén, což výrazně změnilo jeho vyznění. Skutečnost, že "skutečný" film tyto prvky obsahoval, byla zatajena, což Assangeovi znemožnilo uplatnit jeho smluvní práva. Před prvním uvedením filmu v USA předložilo sedm účastníků producentům formuláře s nesouhlasem, v nichž Poitrasové a jejímu týmu oznámili, že si nepřejí ve filmu vystupovat. Přesto Poitrasová pokračovala a film zveřejnila. (...) Aby Poitrasová přesvědčila diváky o tom, že ve filmu převládá sexismus, marginalizovala a ponížila řadu žen, které pro WikiLeaks pracují, a místo toho se rozhodla dát většinu vysílacího času mužům a scény zachycující významný přínos novinářek WikiLeaks nechala na podlaze střižny. Místo nich se nyní intenzivně soustředíme na ženy, které přijímají pokyny a vrhají obdivné pohledy. Například Sarah Harrisonová, brilantní novinářka a držitelka ceny Willyho Brandta za "výjimečnou politickou odvahu", která za cenu značného osobního rizika pomohla Edwardu Snowdenovi získat politický azyl a která byla v canneské verzi přesně vykreslena jako osoba s ústřední rolí v práci WikiLeaks, je nyní zobrazena jen jako pouhý poskok. Co přesně tento obrat způsobilo, není zcela jasné. (...) Důvod posunu je zřejmě obsažen v nově přidaném voiceoveru, v němž Poitrasová prozrazuje, že měla intimní vztah s jedním z hlavních objektů filmu, oceňovaným novinářem Jacobem Appelbaumem. Appelbaum se výrazně objevuje ve filmu Citizenfour (2014) režisérky Poitrasové i ve filmu Risk. Ačkoli pro WikiLeaks nepracuje, Poitrasová jej spojuje s organizací Tor, pro niž pracoval, a činí z něj ústřední téma současné verze filmu "Risk". Premiéra filmu "Risk" v Cannes vylíčila Appelbauma v lichotivém světle a Poitrasová tehdy povahu jejich vztahu neprozradila. (...) Poitrasová byla po Cannes kritizována za to, že se zdála být WikiLeaks příliš nakloněna. Místo toho, aby nám poskytla objektivnější zobrazení svého tématu, přetvořila svůj příběh tak, aby se z "Riskuj" stal film Laury Poitrasové o Lauře Poitrasové; poněkud opožděný příběh o dospívání filmařky, která zjišťuje, že v jejích společenských a profesních kruzích existuje sexismus. Namísto dokumentu o zneužívání státní moci a důležité roli WikiLeaks při jeho odhalování je nyní důraz filmu kladen na zdůraznění ostře sporných tvrzení o bývalém příteli. Musíme se ptát: Proč si vybrat právě tento historický okamžik, kdy je napadán první dodatek a další základní práva, k podkopání důvěryhodnosti organizace, která se zasazuje o transparentnost vlády a svobodu tisku? (...) Snímek Risk možná Poitrasové vynesl pozornost tím, že se podbízel bulvárním vyprávěním o jejích tématech, ale udělal velkou medvědí službu jejím kolegům dokumentaristům a hluboce zradil její přátele, kolegy i novinářskou integritu."
  0