Ivo108
138 bodů •
0
Bum, prásk, bum, bum, ratatata - na reprácích v dětském pokojíčku se neúnavně ozývají ohlušující rány z virtuální pistole, puberťák Láďa už 6 hodin sedí s vytřeštěnýma očima u x-boxu, kde nastřádal již úctyhodných 2700 bodů a postoupil do třetího levelu. Do hlavy z půl metru odstřeleno již 4235 nepřátel a jeho kreslený hrdina Honza Vik (který má v zásobníku přiděleno vždy minimálně 600 nábojů a každého protivníka musí skolit aspoň deseti zábleskovými ranami do čela - jedna rozhodně nestačí) otevírá další a další dveře, za kterými se na něj ze všech stran vrhá nový roj neúnavných střílečů, které však Láďa rutinně virtuózními kliky na své ošoupané konzoli nechává prostřednictvím Honzíkova kulometného pálení a kontaktních unifikovaných kungfu tanečků během několika vteřin navždy zmizet z obrazovky. Jeho cracknutý Honzík pak vždy pečlivě posbírá své bonusové životy, po osmdesáté páté čerstvě obživne a zázračně se regeneruje kliknutím na tlačítka shit+enter (po absolvovaných sto padesáti přímých průstřelech, kopech, pádech z desátého patra, průletech roztříštěným sklem, mnohačetných sraženích auty a motorkami i propíchnutích ostrými noži a meči) a otevírají se před ním dveře do dalšího temného baráku, do nějž pak v plné síle a bez sebemenšího šrámu opět s plným odhodláním nabíhá (na rozdíl od nás běžných smrtelníků, kteří po malém uklouznutí na zahradě nebo škrábnutí se nožem jsme několik dní v pracovní neschopnosti). Level 43. Pro zpestření přicházejí Johníkovi na pomoc i roztomile skákaví čoklíci i animované kopající klisny (na nichž se pak mistr sám vítězoslavně promenáduje kolem hotelu) a jako odreagování se hra přesouvá na chvíli i do pouště, kam se Honzík ve svém (asi jediném a nevypraném ?) stylovém pohodlném kvádru a kravatě lusknutím myši během zlomku vteřiny na člunu přesune a kde po vzoru pana Krista pak bez jídla a vody 40 dní putuje, aby nalezl vytouženého a tajemného šéfa a tvořitele Všehomíra, nadřazeného základní stranické organizaci a na jehož počest si pak v mystické extázi slavnostně usekne kus ruky, což pro následnou plnou artistickou výkonnost není samozřejmě vůbec žádný problém. Jen na okraj je ovšem třeba v této souvislosti připomenout to, co by mělo být každému slušnému člověku nade vše zřejmé: že totiž podle základních pravidel Guta-Jarkovského je zdvořilé příchozího hosta před společnou akcí vždy na přivítanou nejdřív opakovaně přátelsky postřelit, stejně tak i na rozloučenou pana doktora jako honorář za provedené zdravotní úkony (nehrazené pojišťovnou). Na to, přátelé, prosím nezapomínejme. "Láďo, kruci pojď se už něco učit do školy a za chvíli bude večeře!", volá zoufale maminka už tak po sedmnácté. Láďa však ještě musí na své třicetipalcové obrazovce dokonat souboj s holohlavým samurajem (a jeho předkopany), který i s mečem zapíchnutým v hrudníku zůstává na fosforeskujícím skleněném pozadí stále v dobré náladě a kondici a je pro něj vskutku čest s Honzíkem si zabojovat. Tak ok, hotel Modrá Hvězda udržel svůj status a pro Láďu je již připraven nový level 4 v rámci budoucích předprodejů ... ač nerad, zvedá se konečně ze svého sedátka a těší se na celonoční repete pokračování .... Sledovat v kině místo filmu dvouhodinovou dementní počítačovou střílečku v přímém přenosu je poněkud netradiční kratochvíle, ale co ... Už se nebudu nikdy neuctivě a posměšně vyjadřovat o bollywoodských akčních scénách ... proti tomuto vypatlanému, monotónnímu, odpudivě nularozměrnému výblitku, pro který jsou pojmy jako "děj", nebo "myšlenka" zjevně entity z jiné galaxie (a pro nějž jedinou známou základní výkonnou jednotkou je prostě jen někoho rychle zabít a tečka - bez domyšlení co to opravdu obnáší včetně případných důsledků a souvislostí, to vše v jakémsi perverzním neexistujícím světě, kde všichni do jednoho jsou členy nějaké vševládnoucí tajné zabijácké organizace s pečlivě vybudovanou hierarchií a kde se všichni běžně a v pohodě masakrují na přelidněných ulicích, hotelích, trzích či knihovnách a všem v okolí je to úplně jedno a nikdo si toho ani nevšímá), jsou bollywoodské scénky ještě vcelku velmi realistické a sofistikované a na závěr všichni ještě zatančí a zazpívají pěknou písničku ... P.S. akční filmy s IQ větším než 0,1 mám jinak docela rád. Snad si pro mě teď autistická exekutorka z výkonné rady za mou krajně neuctivou hotelovou recenzi nepřijde ... Ta jediná zasluhovala kulku do hlavy a nedostala... No uvidíme co tam ta roztomilá, vysušená public relations mluvčí Jiřina Ovčáčková do komunitního mikrofonu za chvíli aktuálně ohlásí
