R.I.P. umělec Aronofsky... pohřbít svoji uměleckou kariéru takovýmhle patetickým filmem biblických rozměrů je fakt tragédie! jedna jediná hvězda za herecké výkony... měl jsem to tušit už u Noe...
Darren svým opusem matka! scénáristicko-režisérskou žiletkou rozpreparoval mozek v tenké šunkové plátky i rozdýchal dílo vskutku jen tak nevídané. Mozek pulzoval bouřkovými elektrickými výboji i snažil se pochopit o co tu vlastně jako jde. Film svou nepřímočarostí rozhazuje poťouchlou tajemnost, kde se myšlenky lámou jak vyhořelé sirky mezi palcem a ukazováčkem. Herecké obsazení je nadmíru výtečné, zejména Jennifer Lawrence opět dokazuje jak se dokáže bravurně vypořádat s rolí, která se již nebrodí komerčním patosem Hladových her. Film svým psychoartovým zpracováním není pro každého, ale věřím, že si i přesto najde nějaké to menší nekomerční procento obdivovatelů.
Tohle je první film, u kterého opravdu nevím, jak ho ohodnotit. Celou dobu jsme s kamarádkou nechápaly, o co vlastně jde. Proč je ONA pořád tak vystresovaná, co to vidí a co to sakra pořád pije. Proč se ON chová jako sebestředný kretén, který upřednostňuje cizí lidi před svou těhotnou ženou. Proč se ti lidé chovají tak neuvěřitelně nereálně. No a posledních dvacet minut bylo jedno velké WTF. Od začátku jsem se také nemohla zbavit pocitu bezmoci, zoufalství a deprese, který se mě držel ještě druhý den po shlédnutí filmu. Opravdu silně to na mě zapůsobilo a musela jsem ještě dlouho přemýšlet, co tím chtěl Aronovsky říct. Asi nejsem cílová skupina nebo jsem jen nepochopila ty metafory, které zjevně všichni ostatní chápou. Nemám ráda filmy, ke kterým si po shlédnutí musím hledat kopy informací, abych věděla, o čem vlastně byly. Nemůžu dát vysoké hodnocení, protože to bylo divné, nechutné a nepochopila jsem to, ale nemůžu dát ani nízké hodnocení, protože je skvěle natočený a stejně tak jsou skvělé i výkony herců. Je to prostě hodně zvlášní film.
Nepiju čaj z dubového listí, nevypadám jako dřevorubec, aniž bych reálně věděl, za který konec se drží sekera a nejsem transgender lesbuzerant. Nebaví mě abstrakce, přesahy, hledání hloubky v ploše, pdobenství a přemýšlení o tom, jestli se jedná o uměleckou performanci nebo náhodné seskupení květin, to jde mimo mě. Bohužel, u matky jsem, před shlédnutím, zanedbal přípravu a tak to byl zásah přímo do hnědého. Nepomohla tomu ani Lorencová, jejíž mongoloidní nehezkost mě obvykle vcelku rajcuje. Bohužel zde půlku času vypadala, že se chystá vrhnout mládě lokomotivě a tudíž nakonec jediným světlým bodem bylo to, že ukázala kozy, za což jí po právu náleží jedna hvězda. Za víc tahle "nádhera" nestojí. Jsem zhnusen a vážně začínám přemýšlet o tom, že bych zfilmoval Cimrmanovo Přetržené dítě. #fakdyzšyt
Vstupoval jsem s obavami, protože Noe byl příliš divný egotrip s prvoplánovými manýrami, zastíracími manévry. Ale přibližně takto si představuju Bibli převyprávěnou člověkem 21. století. Film se snaží být celkově maximálně srozumitelný a řekl bych, že je velmi vhodný pro začínající angličtináře. Lawrencová je rozkošná a zahrát dokázala. Aronofsky s metaforami a paralelami umí zacházet s citem, zpřístupnit je, aniž by jim ubral na hloubce. V první půlce jsem chvílemi úžasem skoro nedýchal.
Neuvěřitelně intenzivní zážitek. Ať už jde o biblickou alegorii, alegorii vztahu člověk - příroda nebo jen zobrazuje současné postavení žen ve společnosti, rozhodně se nedá říct, že by mi film nic nedal. Nestává se často abych u filmu zapomněl na celý okolní svět. V tomto případě jsem uvízl v pekle společně s hlavní hrdinkou.
Další nepříjemný, duševně skoro odporný zážitek z režijních otěží Aronofského, kterému obvyklou technickou vymazlenost a působivost kazí naprosto bizarní idea - pojmout příběh jako metaforu chování lidstva k planetě. To by samo o sobě nebylo tak zlé (asi se najde málokdo, komu by nebylo z lidstva na blití i bez scén v tomhle filmu), ale zabíjí to naprosto debilní idea zaplést do toho Boha. Ano, když v 21. století někdo zřejmě zcela vážně uvažuje o vztahu literární postavy - Boha k lidem a chce to zaplést do nějakého alarmujícího poselství, musí nutně sklidit od racionálních diváků pohrdání.
Film ve mě nezanechal žádné stopy. Očekával jsem hrůzu, ta se ale nedostavila, jen trýznivý pocit o bezmoci člověka, který moc důvěřoval. To není zrovna dobrá zpráva do života, takové slyšet nechceme. Ale v povaze člověka je skryta sobeckost, samolibost, bezohlednost, přetvářka a jak to dopadá, když tyto nehezké vlastnosti nemají zábran? To zažívá matka.
Sugestivní drámo, jehož základním stavebním kamenem jsme my, resp. naše představa, kam směřovat totální chaos, který nám režisér servíruje. Někdo může vidět souvztažnost v pomoci uprchlíkům, která se může obrátit proti nám, jiný zas biblické výjevy, další z vás může pomyslet na mytologickou Gaiu. Každý, kdo se nebojí přemýšlet, si v tom najde cosi svého, mně se třeba vybavila májá z hinduismu. Výsledkem je skvěle zahraný, odtažitě natočený film, který mě v první polovině dost znervózňoval a v té druhé rovnou uvrhl do absolutní katarze. Tohle je Aronofskyho vybroušený diamant, ve kterém ti líní hledat odpovědi uvidí jen kus šutru ..
Tak už som videl veľa filmov, ale toto chce ozaj silne drogy. Úplne úbohé a primitívne......Keby išiel Aronofsky k psychiatrovi určite by mu našiel pár pekných diagnóz....