Česká kinematografie už delší dobu nemá úplně nejlepší pověst. Přesto zde stále vznikají filmy, které dokáží oslovit i náročnější publikum. Zde uvedené snímky patří mezi nejvýraznější a nejzajímavější domácí tituly minulého desetiletí, z nichž mnohé jsou dosud nedoceněné.
Autor oceňovaného dramatu Cesta ven pomalu dokončuje mezinárodní filmový projekt o velkém českém umělci.
Dnes večer si v televizi můžete pustit drama Nikdy nejsme sami, jehož autorem je režisér Petr Václav (Cesta ven, Marian). Pojďme si režisérův talent vést herce a vypořádat se s omezenými finančními možnostmi připomenout v recenzi filmu z roku 2016: Dovolte mi začít citací z oficiální synopse tohoto filmu: Do obce roztažené podél státní silnice se nastěhuje paranoidní pracovník vězeňské správy (Miroslav Hanuš) a jeho rodina. Spřátelí se se svým novým sousedem, nezaměstnaným hypochondrem (Karel Roden), kterého živí jeho žena (Lenka Vlasáková), pracující v místní prodejně. Unavená životem a starostí o dva syny, všimne si vyhazovače z nočního klubu. Ten ale miluje striptérku. Ta však čeká na otce svého dítěte, který sedí v nedaleké base, kde pracuje právě zmíněný bachař…
Mírně retardovaný Rom Julius je propuštěn z basy. Chvíli se snaží nějak protloukat, ale pak náhodou v televizi zaslechne, že v Cannes se scházejí herecké hvězdy a všichni se tam mají dobře, takže udělá jedinou logickou věc: Na kus lepenky si napíše "KAN" a stoupne si k silnici. Cesta za blahobytem začíná!
Koprodukční snímek o poslední československé ženě odsouzené k trestu smrti si odneslo cenu v kategorii Nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film. V rámci dokumentární tvorby získal Zlatého ledňáčka snímek Martina Kollara 5 October. In memoriam byl studentskou porotou oceněn režisér Martin Dolenský za Uspávačku.
Sobotní předávání Cen české filmové kritiky patřilo převážně dílům Já, Olga Hepnarová (2016) a Rodinný film (2015). První zmiňovaný si odnesl čtyři ceny, druhý obdržel cenu za nejlepší film a scénář. V kategorii dokumentární tvorby uspěl Normální autistický film (2016) Miroslava Janka. Novou kategorii Mimo kino ovládl seriál Pustina (2016).
Celkem 13 děl se dočkalo nominace na Ceny české filmové kritiky 2016. Nejvíc jich má snímek o české vražedkyni Já, Olga Hepnarová (2016), který jako svůj debut natočila dvojice Petr Kazda a Tomáš Weinreb, a drama Rodinný film (2015) Olma Omerzua. Oba snímky posbíraly 6 nominací.
Je čas na další porci statistik, bilancí a žebříčků. Jaké tuzemské a koprodukční snímky letos nejvíce zaujaly česko-slovenské recenzenty a kritiky? Dozvíte se v pomyslném TOP 10. Údaje napoví, kdo bude aspirovat na Ceny české filmové kritiky a České lvy. V žebříčku se též potvrzuje trend posledních let, kdy vzniká čím dál větší množství kvalitních snímků, na nichž se kromě českých producentů podíleli zahraniční investoři.
Fotograf československého původu Josef Koudelka, mimo jiné autor legendárních snímků zachycujících ruskou invazi v srpnu 1968 a člen agentury Magnum Photos, fotografoval pět let měnící se krajinu a život Izraele a Palestiny. Po celou dobu jej s kamerou v ruce provázel mladý izraelský režisér Gilad Baram. Výsledkem je časosběrný dokumentární film Koudelka fotografuje Svatou zemi (2015), který vstoupí do českých kin 5. ledna příštího roku.
Svým hlasováním o tom rozhodli členové České filmové a televizní akademie. Zelenkův mystifikační snímek Ztraceni v Mnichově (2015) se bude snažit dostat do užší nominace v oscarové kategorii Nejlepší cizojazyčný film.
