Slavný režisér 60. let Elmar Klos se k (spolu)režii vrátil až po pádu komunistického režimu, kdy syrskému režisérovi, svému někdejšímu studentovi, pomáhal natáčet dětský příběh o útěcích malého kluka do světa her a představ. Hledá tam nejen útočiště před rozvrácenými rodinnými poměry, ale navíc takto navazuje kontakt s jakousi spřízněnou bytostí z jiného světa, přezdívanou Bizon. Film však prošel kiny bez většího zájmu, jistá zmatenost ne vždy obratně vyprávěného příběhu zůstává zřetelná stále.
Bizon byl jedním z posledních filmů natočených před sametovou revolucí v Československu, což mu dodává historický kontext.
Bizon je jedním z méně známých filmů Elmara Klose, což může být způsobeno jeho uvedením v době politických změn a transformace československé kinematografie.
Bizon je jedním z mála filmů, které Elmar Klos režíroval samostatně, bez svého dlouholetého spolupracovníka Jana Kadára.