Turandot

Režisér Claus Guth umocňuje surrealismus této původně kruté pohádky, kterou raději vnímá jako "parabolu", do groteskní podoby. Guth vidí Kalafa, syna uprchlého tatarského krále Timura, "vhozeného do světa, kterému nerozumí". Je to systém, který funguje podle vlastní logiky: princezna Turandot, aby se ochránila, kolem sebe vybudovala byrokratický aparát, který je stejně brutální jako efektivní. Pro režiséra Clause Gutha je jasné, že Turandot popisuje svou vlastní zkušenost, když hovoří o strašných věcech, které se staly její předkyni Lou-o-lin; teror je její reakcí. Scéna Etienna Plusse, kostýmy Ursuly Krdiny a choreografie Sommer Ulricksen to ukazují zvenčí i zevnitř – a také její rozklad, který je nezbytným předpokladem pro šťastný konec Turandot a Kalafa.