Bez střechy a bez zákona

Na začátku je zmrzlá tulačka na kraji cesty a pokus o rekonstrukci příběhu, který dívku přivedl až sem. Postupně se dozvídáme něco málo o mladé Moně, která bezcílně putuje vinařským krajem jižní Francie. Lidé, kteří se s ní setkali, hovoří o zvláštní, nezávislé, až fatalisticky zaměřené bytosti, přijímající věci, jak přicházejí. Nahodilé vztahy jsou součástí jí samé, v kontaktu s okolním světem se nijak citově neangažuje, spíše sama působí jako katalyzátor, podněcovatelka sebereflexí. Vardová jakoby pomíjí otázku, proč je její hrdinka právě taková, relativizuje její životní cestu. Výsledkem je však tázání namířené proti divákovi, který se nakonec musí sám sebe ptát, co takové svobodné uvažování znamená pro něho a jak daleko by právě on byl ochoten a schopen jít. Na působivosti této zdánlivě improvizované mozaiky má zásadní podíl hlavní představitelka Sandrine Bonnaireová, oceněná za svůj výkon Césarem.(NFA)