Pátrání po Ester

Ester Krumbachová - výtvarnice, scenáristka, režisérka, jedna z nejvýraznějších osobností české nové vlny. Pracovala pro divadlo, psala, ilustrovala. Spolupracovala na filmech O slavnosti a hostech, Sedmikrásky, Všichni dobří rodáci, Ovoce stromů rajských jíme, Valerie a týden divů, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Marian a celé řadě dalších. Režisérka Věra Chytilová zpovídá ty, kteří Ester Krumbachovou znali, spolupracovali s ní, přátelili se s ní, milovali ji. Postupně skládá obraz člověka, inspirující osobnosti. Vydává se na pátrání, na jehož konci by měla být odpověď na otázku: Kdo byla Ester? Ve filmu vystupují Jan Němec, Ivan Vyskočil, Květa Fialová, Jiří Krejčík, Otakar Vávra, Vojtěch Jasný, Radoslav Brzobohatý, Marta Kubišová, Jiřina Bohdalová, Jiří Svoboda, Petr Václav, Ivan Balaďa, Ivan Král, Kateřina Macháčková, Květa a Jitka Válovy, Ladislav Smoček a další. V době, když jsem měla rozepsané Sedmikrásky, poslal za mnou vedoucí Tvůrčí skupiny Ladislav Fikar Ester Krumbachovou. Seděla jsem tehdy sama ve Filmovém klubu, když kolem mého stolu začala kroužit nějaká ženská a nápadně si mne prohlížela. Na můj udivený výraz řekla: "Prý máte zajímavý scénář?" To bylo mé první setkání s Ester, dramaturgyní, scenáristkou a výtvarnicí. Ester, její efektní zjev, záměrně výstřední až do pokročilého věku, k bílým vlasům posledního střihu nosila růžovou halenu a stříbrné střevíce, její neúnavná píle a věčná potřeba peněz, které okamžitě utrácela za taxíky a roštěnky pro kočky, to všechno bylo vděčným námětem pro nejrůznější legendy. Pravda je, že se upila. Jako mnoho geniů neuměla a nechtěla se omezovat v žádném směru. Chtěla žít naplno až do konce. Někdy třeba navštívila jen tak na stojáka nějaký výčep a při skleničce se seznamovala s lidmi a mnohdy fascinovala i dost nebezpečná individua. Bylo úžasné ji pozorovat, jak snadno si dokázala získat sympatie a přátelství i u těch, kteří zpočátku měli sklon se jí posmívat, nebo ji zneužít. Neboť postoj k vlastnímu životu, jeho zformování a vyjádření pomocí vytříbené stylizace - to je to hlavní téma, které, když někdo obejde a nesnaží se vypovědět o sobě pravdu, umře jako zanedbaný sirotek. A dobře mu tak, říkala Ester. Ester byla jakýmsi středobodem uměleckého života Prahy šedesátých let. Přitahovala umělce na prahu kariéry, kteří teprve hledali formu vlastní seberealizace. Kdo prošel jejím školením, nikdy na ni nezapomněl. Avšak i ti zkušení k ní nacházeli cestu. Kdo chtěl, tomu pomohla objevovat, co je v jeho projektu nejcennější, a i když věc přímo sama nevymyslela, dokázala přesnou analýzou vydělit plevy a zvýraznit smysluplné jádro. Věra Chytilová, březen 2005