Princezna

Anna je nezvladatelná, její matka ji proto hospitalizuje na psychiatrii. Pacientka, která si o sobě myslí, že je princezna, vnáší do zaběhnutého chodu poválečného sanatoria pro léčbu mentálně postižených nejen podivnou hru na noblesu, ale především humánnost. Odvěký spor mezi humanismem a regulemi spoutanými institucemi je to o komplikovanější, že přes zrůdnost medicínských výdobytků jako lobotomie a elektrošoky tu není ostrá hranice mezi kladnými a zápornými postavami. Režisér se zkušenostmi převážně z oblasti dokumentu vytvořil vnitřně pravdivý film s étosem z dob dávno minulých, z dob, kdy i sama kinematografie ještě měla noblesu. (Febiofest)