Faraónův dvůr

Když se José Luis García Sánchez rozhodl natáčet projekt s názvem Caín (Kain), navrhl mu producent Luis Sanz, aby zfilmoval operetu s biblickým námětem Faraónův dvůr (1910).  Autorská práva na ní získala Ana Belén, která ve filmu hraje hlavní roli. Toto velmi oblíbené dílo bylo během frankismu zakázáno a mezi lidmi kolovaly ilegálně získané nahrávky. V 60. letech vznikla jakási parodie přenesená na Divoký Západ a Julio Bracho v roce 1943 natočil v Mexiku filmovou adaptaci. Pro naše kulturní prostředí bude taková popularita obtížně pochopitelná. Je třeba říci, že jde o populární divadelní žánr hudební hry tzv. zarzuely, které se s nástupem kinematografie těšily nesmírnému diváckému zájmu. V případě Faraónova dvora zvolili autoři jako výchozí situaci zatčení celého uměleckého ansámblu včetně režiséra i producenta po nepovoleném uvedení operety. Všichni se octnou na policejní stanici, kde proběhne celonoční poněkud chaotický výslech, díky němuž se ale dozvíme motivy jednotlivých účastníků k tomu, co je vedlo se podílet na inscenaci nepovoleného díla. Podařilo se tak vtipně a přesně vystihnout absurditu fungování frankistické cenzury (výslechu se účastní člen cenzurní komise, který byl v divadle přítomen a podal udání), jejíž rozhodnutí závisela často na libovůli několika jedinců. Z jednoduchého oddechového divadelního žánru ve filmové podobě vznikla vtipná politická fraška, která navíc nabyla v některých aspektech na aktuálnosti. Nepřehlédnutelné jsou samozřejmě vynikající herecké výkony: Ana Belén jako Lota (Mari Pili), Fernando Fernán Gómez jako Roque a Antonio Banderas jako mnich José. Na scénáři spolupracoval jeden z nejlepších španělských scenáristů Rafael Azcona, kameramanem byl neméně slavný José Luis Alcane (spolupracovník Pedra Almodóvara, Bigase Luny nebo Víctora Ericeho)  a střihačem Pablo G. del Amo (spolupracovník Carlose Saury nebo Víctora Ericeho). (http://www.lapelicula.cz)