Zákruty kariéry Nicolase Cage jsou téměř nekonečným zdrojem fascinace filmových fanoušků. Ústup ze slávy jedné z největších hollywoodských hvězd 90. let a braní pochybných rolí v béčkových i céčkových produkcích s cílem splatit rostoucí dluhy už byly popsané mnohokrát. Méně se však ví, že Cage neměl daleko k tomu, aby se stal tváří hned dvou milovaných franšíz z přelomu milénia.
Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.
Kdo někdy dohlédl za horizont hollywoodské produkce, tomu je jméno čínského režiséra Johna Woo dobře známé. Pravda, určité jméno si dokázal udělat i v Hollywoodu (Tváří v tvář, Operace: Zlomený šíp), opravdovou legendou se ale stal díky hongkongským akčním peckám Hard Boiled, Kulka v hlavě nebo Lepší zítřek.
71 letý John Woo inspiroval mnohé. Jeho zpomalovačky, akční choreografie připomínající balet nebo let bílých holubic míru patří k jedněm z nejoriginálnějších atributů tohoto režiséra. Jeho doménou je akce, nicméně s přesahem do jiných žánrů.
