Recenze: Manhunt - John Woo vzpomíná na časy, kdy byl ještě králem akčního žánru

Silné emoce, zpomalené přestřelky, promyšlená choreografie a bílé holubice. To jsou charakteristické znaky Wooova filmařského rukopisu, kterým se zapsal u fanoušků po celém světě. Jaka řada jiných režisérů, i Woo byl během let zlákán pozlátkem Hollywoodu, kde producenti rádi drží i sebetalentovanější tvůrce na uzdě. Jackie Chan kdysi vysvětloval, že pro hongkongské tvůrce je práce v Americe velkým vystřízlivěním, protože tu na nic není čas. Vše jede příliš rychle a tam, kde byli herci a filmaři zvyklí na dlouhou přípravu, je najednou třeba vše řešit obratem. Woo tak byl postupem let hollywoodskou mašinérii sežvýkán a po nijaké Výplatě a nudném Kódu Navajo dal dobrovolně Los Angeles vale, vrátil se zpátky do Asie a natočil několik válečných velkofilmů. Nebyly vůbec zlé, ale fanoušci se těšili hlavně na to, až Woo znovu povolá do akce neohrožené hrdiny, kteří problémy řeší střelbou obouruč.

Loni se fanoušci konečně dočkali filmem Manhunt, v němž je hlavní hrdina po vzoru Uprchlíka obviněn z vraždy, kterou nespáchal a musí se vydat na útěk. Protože ale tohle není Hollywood, jdou mu po krku nejen policisté, ale i duo ženských zabijáků a zkorumpovaný detektiv. A střílí se. Hodně.

Vzhledem k tomu, že se Manhunt už nějakou dobu povaluje i na českém Netflixu, odhodlal jsem se vydat na nejnovější štaci se staronovým Wooem. Zvědavost, zda dokáže navázat na své nejslavnější období, byla natolik silná, že jsem se rozhodl vytěsnit i rozpačité reakce, které se kdysi objevily po prvních projekcích (snímek byl uveden do distribuce loni v listopadu).

A dojmy? Inu... rozpačité. Tomuhle pocitu divák neunikne, i když se bude sebevíc snažit. Začneme akcí, složkou, kvůli níž si většina z vás Manhunt vůbec pustí. Netřeba to protahovat - tomu nejlepšímu z klasického Wooa se ani neblíží. Zdejší krvavý balet mrzačí mizerný střih i poněkud kostrbatě vystavěné lokace. ALE něco z Wooa tam je a taková pasáž ve venkovském domě, kdy se akční inferno přesune až na svatbu, je téměř vynikající. Věc se má tak, že u velikána Wooova formátu je akce "jen" adekvátní, u kohokoli jiného by podobná práce měla velký palec nahoru. Takže ve výsledku vlastně ok.

Se zbytkem filmu už je to mnohem horší. Postavy ploché, že by mohly sloužit jako pravítko, načrtnuté vztahové linie extrémně nevyužité a děj, i přes svou základní jednoduchost, zmatečný. Přitom potenciál je patrný a duo vražedkyň by si s přehledem zasloužilo vlastní film. Nejhorší jsou pak dialogy, které na sebe často vůbec nenavazují. Za nic z toho ale nejspíš není odpovědný Woo (minimálně ne v podobě, jakou máme na Netflixu k dispozici) - film byl čínským distributorem po uvedení na Benátském filmovém festivalu kompletně přestříhán, protože prý byla Wooova verze "obrovský bordel a nesledovatelná". Upřímně váhám, o kolik to mohlo být ještě horší...

Navzdory solidní akci je Manhunt jednoznačným zklamáním. Woo sice úspěšně připomíná, že ještě nepatří do starého železa, ale coby vypravěč tentokrát vrcholně selhává a nedokáže z postav ani diváků dostat téměř žádné emoce. Což je u autora jeho schopností jednoznačná prohra.

Hodnocení: 40%