V hypermoderním komplexu Tower Sky právě probíhá vánoční večírek, na kterém se sešla vybraná smetánka z celé metropole. Dae-ho, manažer budovy a ovdovělý otec malé Hany, musel rodinnou sváteční oslavu narychlo odložit, aby se mohl starat o VIP hosty. Zato šéf hasičů Young-ki si konečně může užívat volna a trávit Vánoce se svojí ženou. Slavnost je v plném proudu a idylickou vánoční atmosféru dokresluje nádherný výhled na osvětlené velkoměsto a na helikoptéry, které kolem mrakodrapu pro vytvoření dokonalé iluze rozprašují umělý sníh. Když ale nečekaně dojde ke katastrofě, musejí Dae-ho a Young-ki sebrat veškerou odvahu, aby zachránili životy svých blízkých a tisíců ostatních zoufalých návštěvníků, které nemilosrdně svírá ohnivá náruč smrti. (Starmax)
Katastrofických požárních filmů není nikdy dost a zvlášť poukazujících na těžkou a hlavně hrdinskou práci hasičů. Tentokrát se na dané téma podívali tvůrci z Jižní Koree a opravdu si dali záležet. Byť jde o asijskou produkci, celé je to v typickém Hollywoodském kabátě, takže veškeré filmové postupy nám jsou velmi dobře známé a tím také pro nás dostatečně srozumitelné. Po počátečním postupném seznámení všech dějově důležitých postav se rozpoutá ohnivé a díky moderní architektuře i skleněné peklo. Jedna dramatická pasáž střída druhou, citové záležitosti, všudypřítomné plameny a sklo, lidé bojující o život a hasiči snažící se udělat vše možné i nemožné. Ohnivé peklo, jaké tu dlouho nebylo. Přínosem jsou speciální efekty, kterých je tu vskutku nemalé množství a viditelně si jejich tvůrci dali záležet. Chválihodné je především také celé vyprávění držící si své plynulé tempo, které se jedinkrát neubere do ponuré zběsilosti. Každé scéně, každému dialogu, každému vizuálnímu efektu jest dopřáno svého patřičného času, což je velice ku prospěchu. Po velice dlouhé době se tedy objevil snímek ukazující požár honosného mrakodrapu v té nejbrutálnější podobě počátku 21.století.
film aj pri svojej stopazi nenudil, mal dobre efekty, a celkovo bavil. kludne by som dal 4 hviezdy no bohuzial nemozem prekusnut tych korejskych nehercov s preafektovanym nepresvedčivym (ne)hraním. toto ma stve vo vela sikmookych filmoch. oni proste nie su herci, len komparz z ulice. (cest par vynimkam)
Režisér Ji-hoon Kim se inspiroval osobním zážitkem, když jako středoškolák poprvé spatřil budovu 63 v Soulu a představoval si, jaké by to bylo být v ní uvězněn.
Režisér Ji-hoon Kim strávil dva roky postprodukcí tohoto filmu.