Napriek neodpustiteľnosti faktu, že režisér bezostyšne pochoval skvelý námet, možno komédiu predsa oceniť ako sviežu alternatívu k rovnako plochým a ešte o poznanie hlúpejším západným titulom. Helmer sa napokon aspoň sympaticky vyhýba zlomyseľnosti, čím dáva najavo úprimnú dušu romantika.
Nechci případným divákům převyprávět nechtěně absurdní zákruty „děje", ale je vskutku až s podivem, jak nelogicky se všechny věci odvíjejí. Pokud Helmer zapadá do nějaké tradice německé kinematografie, tak právě mezi špatné komedie, ať už ty východoněmecké, nebo ty současné, které opět zaplevelují německý mainstreamový film.
