HODNÝ SYN je velmi dobrý film, který na malém prostoru rozehrává houstnoucí rodinné drama s prvky napínavého thrilleru. Filmu zřejmě velmi prospělo rozhodnutí režisérky Zaidy Bergrothové. Natáčel se totiž chronologicky ve dvacetidenním plánu. Hercům bylo tak umožněno naplno se vcítit do svých postav a srůst s nimi.
Hodný syn prostě není film, který by vás nechal odejít z kina s lehkým srdcem. Ba právě naopak – a to ten rodinný výlet vypadal na začátku tak nevinně.
Film má krátkou stopáž, a pokud víte, co očekávat od severských psychologických dramat, nudit vás nebude. Ve své druhé polovině přináší i stupňující se napětí, spíše pocitové než dějové a jeho závěr je vcelku věrohodný a přijatelný.
Pokud si však divák zvykne na chladnější přístup filmu, najde v něm třeba skvělé herecké výkony nebo styl vyprávění, který není příliš náročný. Nesetkáte se s těžkými metaforami či náznaky. Už poprvé, když Ilmari vhodí slídilův mobil do sklenice vody, nemusí mnoho říct, a divákovi dojde, čeho si má dále ve filmu všímat.
Po řemeslné stránce je vše více než v pořádku. Kromě dobré kompozice zvládá forma přebíjet obsah i v jednotlivých scénách a obrazech a její zásluhou přichází možnost pozastavit se nad zarážejícími momenty v zápletce až po dojezdu závěrečných titulků.
Že je tento film uváděn do normální distribuce, zatímco mnoho podobných, které jsou stejně artové, ale navíc i dobré, se nedostane mimo filmové kluby, to je pro mě docela záhada.
