Valse sentimentale

První celovečerní film Constantiny Voulgaris je v současné kinematografii příjemnou anomálií, něco jako píseň od Cat Power. Syrový, upřímný, melancholický, místy neohrabaný, jindy břitký, lyrický, ale s pronikavým dotekem nekonvenčního humoru. A především je to bezostyšně dívčí píseň z ložnice, naprosto upřímné domácí video. Natočený s velkorysou pomocí přátel a štábu a s využitím volného času, který nabízí řecké léto ve městě, kdy se všichni ostatní opalují a seznamují na ostrovech, je to film o dvou vyhnancích – v Aténách, v létě, v lásce. Sentimentální tanec mezi dívkou a chlapcem, kteří by mohli uvíznout v centru jakéhokoli města a touží být spolu, ale jsou příliš cool na to, aby se odvážili, příliš zbabělí na to, aby to přiznali, příliš nemotorní na to, aby si navzájem nešlapali na martensky, a příliš zatraceně sentimentální na to, aby se nakonec nevzdali té staromódní věci zvané láska.