junxi91
6 913 bodů •
8
Bláznivá komedie, která se do velké míry vysmívá holocaustu a dělá z něj něco, čemu se dalo díky šíleným nápadům a výmluvnému rabínovi vyhnout. Východoevropští Židé si našli způsob, jak se vyhnout holocaustu. Na začátku filmu chlápek jménem Schlomo pobíhá lesem a jeho hlas v pozadí říká, že viděl nacistické hrůzy páchané na Židech v sousedním městě. Dorazí do svého města a oznámí to rabínovi, a oba pak společně svolají městskou schůzi. Většina lidí však bláznivému Schlomovi nevěří, protože se jim nezdá, že by Němci byli něčeho takového schopni. Schlomo je navíc městský šílenec a není důvod mu všechno věřit. Naštěstí mu uvěří rabín a chce problém řešit. Schlomo má pak dost šílený nápad - nakoupí vagony, lokomotivu, postaví vlak a uniknou deportaci. Někteří Židé se převlečou na nacisty, kteří transportují Židy do koncentračního tábora. Cíl cesty je jasný - dostat se přes Rusko do Palestiny, země zaslíbené. Je mezi nimi také jedna pěkná mladá Židovka jménem Esther, kterou chce snad každý, ale ona chce pouze bohatého rabínova synka jménem Sami . Cesta to však nebude snadná, vlak je totiž "fantomový" a po projetí přes stanici jej začnou nahánět praví nacisté. Navíc si sovětští partyzáni myslí, že jde o skutečný nacistický vlak a chtějí jej odpálit. Nejvtipnější scéna byla setkání se stejně falešným romským transportem, během které to na začátku vypadalo, že vlak "dojel". Cikáni se však s Židy velice spřátelí a ta mrška nadržená Ester se zamiluje do cigoše a píchá s ním ve stanu, což se nelíbí jejímu bývalému Samimu. O toho se však vzápětí postará jedna vnadná cigánka, a tak to má být! Každý má přece právo si zapíchat! Tedy až na chudáka Schloma, ten je totiž blázen a zůstane na ocet. Na palubě cestuje také zapálený komunista Yossi, který odmítá náboženství a tím sere svého otce Mordechaie. Mordechai je naopak převlečen za nacistu a za velitele celého transportu. Na konci se vlaku povede dostat na frontovou linii a jakmile jsou pasažéři svědky bombardování, tak je přepadne neskutečná radost. Takže o vtipné okamžiky není nouze, a to vše podtrhuje hudba Gorana Bregoviče. Ale ten konec byl tak trochu...depresivní.