dohánět resty je mou oblíbenou kratochvílí a tady nešlo udělat krok vedle. gratuluji HBO k další trefě do černého, samozřejmě lokalizované publikum toto téma vnímáme úplně jinak než zahraniční diváci. téma je to silné, produkce v podstatě na velké plátno. vynikající zážitek, který by měl každý čech byť s událostmi i okolnostmi obeznámen
Hořící keř je velmi dobrý film. Ale ještě lepší je jako seriál. Upřímně, viděla jsem jen film, který trvá 4 hodiny a po takové době když sedíte v malém stísněném kině vám začne připadat, že tam ani pořádně není to, o čem ten film má vlastně být. Rozhodně ale nenudí. Ovšem doporučuji se na něj podívat po částech v jeho původní podobě jako minisérii. Každý den = jeden díl a bude se líbit.
Tak především to nebyl film o Janu Palachovi. O něm jsme se nedozvěděli téměř nic. Je přece naprosto logické, že jeho smrt krutě zasáhne rodinu (matku i bratra), jeho spolužáky, spolubydlící na koleji, profesory, kteří jej učili a znali, že je to ústřední téma jejich hovorů, které tam ale naprosto chyběly. Které by nám umožnily poznat, kdo a jaký Jan Palach (nesporně jedna z výjimečných postav naší historie) skutečně byl. Scénárista Štěpán Hulík nepochopitelně opominul jakékoli (nepochybně emočně vypjaté ) dialogy matky se synem, Palachových spolužáků, učitelů.... ti tam vlastně dělali takovou stafáž. Připravil se tak a diváky s ním o silné dramatické momenty, které by film posunuly o několik levelů výš, přiblížily Jana Palacha jako člověka, který byl, je a bude živou výčitkou konformistické české společnosti. Dnes stejně jako tehdy. Stejně tak se nepodařilo navodit vypjatou atmosféru, která tehdy na vysokých školách panovala. Jedna kancelář "odbojných" studentů, jejichž úsporné dialogy svědčí o Hulíkově naprosté neznalosti (možná i ignoranci) tehdejších poměrů na školách, a nejen vysokých, nevypovídá vůbec o ničem, čím tehdy studenti žili. Nechápu, proč se Hulík do takového tématu vůbec pouštěl, když ho Jan Palach jako člověk zjevně psychologicky vůbec nezajímal. Bohužel ani A. Hollandovou, která v té době studovala na FAMU. Vlastně nejpůsobivější byly autentické dokumenární záběry z té doby (plné demonstrujících lidí na Palachově nám. a pod). PS 1. díl měl tři konce, což je z dramaturgického hlediska dost průser (konec 1 - umístění Palachova odlitku na FFUK, konec 2 - zástup železničářů se svíčkami před domem matky ve Všetatech, konec 3 - Palachův pohřeb). Další díly o tom, jak se lámaly charaktery, statečné Dagmar Burešové a normalizačních praktikách už jsem nesledovala. Promarněná příležitost a docela chápu, že v zahraničí film prakticky nebodoval.
děkuji tvůrcum za připomenutí nesvobody ve všech odvětví našeho života v komunismu, už nikdy si nepřeji tuhle tu dobu natož pak svým dětem,vnoučatům.....děkuji