Další projekce Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě potvrdily nebývalé politické naladění programu. Promítány byly například snímky o Vladimíru Špidlovi a Jiřím Paroubkovi, uvedena byla také očekávaná novinka Morgana Spurlocka Nejlepší film, jaký byl kdy prodán.
Recenze - Nechuť k politice a neochota se jí ušpinit je pro české umění příznačná. Ti autoři, kteří se odhodlali angažovat, bývají na druhou stranu přehlíženi, jako by nedělali to „pravé" umění. I v rámci dokumentární tvorby se na předchozích ročnících jihlavského festivalu o politice bylo možno dozvědět převážně ze zahraničních děl. Loni jsme si mohli klást při sledování rumunských či ruských dokumentů otázky, jak je možná taková otevřenost zpovídaných politiků, podnikatelů a mafiánů - což v tamní realitě bývají prostupné škatulky.
„Zajímalo mě, po kom vlastně lidé tehdy házeli vajíčka, proti komu skládali písně a čí karikaturu lepili na své ledničky. Bylo mi jasné, že tenhle hněv je zaměřen proti většímu, mocnějšímu a hrůzostrašnějšímu Paroubkovi, než kterým byl onen muž s bradavicí. A právě o tom jsem začal točit svůj film. O Jiřím Paroubkovi v nás. Ve filmu tedy vystupují Paroubkové dva. Jeden z masa a kostí, druhý pak v našich hlavách“, vysvětluje Jan Látal, režisér půlhodinového dokumentu PAROUBKOVÉ.
Na jihlavském filmovém festivalu byl k vidění také snímek mladého studenta FAMU Jana Látala, který se zaměřil na bývalého lídra ČSSD Jiřího Paroubka. Dokumentarista zvolil netradiční formu, když vytiskl fotky z internetového vyhledávače a předkládal je náhodným lidem.
