Filmová komediální série Prci, prci, prcičky se díky lechtivému vtipu těší poměrně velké popularitě a první čtyři snímky i vysokému hodnocení. Málokdo už však ví, že filmů je celkem devět a že tvůrci původních čtyř snímků údajně plánují pátý.
Od premiéry prvního dílu kultovní série Prci, prci, prcičky uběhlo takřka čtvrtstoletí, ale pro začínající herce a herečky se toho zjevně tolik nezměnilo. Momentální hereckou stávku, která má producentskou asociaci důrazně varovat hlavně před nevyhovujícími platy, nepřímo podpořil také představitel věčného nadržence Stiflera, šestačtyřicetiletý Sean William Scott. V The Rich Eisen Show zavzpomínal na výplatu, již obdržel za roli Stevea Stiflera, jedné z nejproslulejších komediálních postav novodobé historie.
Sean William Scott, jenž v sérii Prci, prci, prcičky ztělesnil ikonického Steva Stiflera, dnes slaví 46. narozeniny. S tváří předurčenou pro komediální užvaněné charaktery se na počátku tisíciletí dokázal prosadit v několika divácky úspěšných filmech, ovšem image nadrženého sprostého puberťáka, která mu je údajně na hony vzdálená, ze sebe nikdy nesetřásl.
Velké hollywoodské hvězdy si ani nemohou vyjít z domu zalít trávník, aniž by je u toho nezačal sledovat zástup novinářů. Existuje ale i řada herců a hereček, jejichž tváře sice nejsou tahákem filmových blockbusterů, přesto mají miliony fanoušků po celém světě. Mezi takové „hvězdy menší svítivosti“ bezpochyby patří i Jennifer Coolidge.
Nejednou se stane, že herce takzvaně udělá jedna role. Stane se díky ní v podstatě legendou, léta se pak snaží v podobném duchu zabodovat jinde a prostě se nedaří. Ostatně, vzpomenete si, kdy jste naposledy viděli například Zacha Galifianakise z Pařby ve Vegas? První Prci, prci, prcičky proslavily v podstatě celý hlavní herecký ansámbl. A málokdo se pak dokázal skutečně prosadit. Eugene Levy (Jimův táta) by o tom mohl vyprávět.
A můžeme znovu rozjet soutěž o nejzbytečnější americký remake. Pravda, čas od času nám tamní tvůrci pořádně vytřou zrak (viz Muži, kteří nenávidí ženy Davida Finchera), většinou se ale na předělávky rychle zapomene.
Poprvé od uvedení do našich kin neovládl Okresní přebor víkendovou návštěvnost. Předstihla ho Bitevní loď, která křižuje tuzemské projekční sály druhý víkend. Nově a taktéž úspěšně vstoupili do kin animovaní Piráti! a česká komedie o dospívání Můj vysvlečenej deník.
Víkendové návštěvy tuzemských kin mají poslední dobou sestupnou tendenci. Ten, kdo chtěl vidět filmový Okresní přebor, nejnovější Prcičky nebo Titanic ve 3D, už tak učinil. A jak se zdá, ostatní tituly zas až tak netáhnou. Okresní přebor nic méně stále v čele tabulky a to čtvrtý týden!
Existují nepsaná pravidla pro americká kina. Vysokorozpočtové animáky se zpravidla dostanou na vrchol žebříčku. Adaptace knižních teenagerovských trháků válcují návštěvnost nezávisle na kvalitě. A černošská komunita vždy podrží „své“ filmy.
Největším překvapením třetího dubnového víkendu je značný (cca čtyřicetiprocentní) úbytek návštěvníků kin. A to i přesto, že deštivé počasí filmům přálo. Zásluhu na tom měl samozřejmě i Okresní přebor, který po první drtivé vlně úspěchu vstoupil do třetího týdne svého tažení českými kiny.
