Agries Melisses

Kdykoli se narodila dcera, otec Eleni, Asiminy a Froso zasadil na okraj jejich sadu topol, aby připomněl příchod nového dítěte. Jak rostly, byly vysoké a štíhlé, chlubil se jimi jako svými dcerami. V nejpyšnějším topolu, Helenině topolu, se už uhnízdil roj divokých včel. "Budeš šťastná, dcero moje, a život bude sladký jako tenhle med. Uvidíš," říkával jí otec. Ale léta plynula a Eleni se dívala na topol a poslouchala bzukot... "Jak to víš, otče... Jak víš, že život napsal pro můj kořen jen hořkost?"