

Pojednává o podstatě vnitřního vyhnanství skrze portrét židovsko-německého uprchlíka, který přijel do Izraele na prahu druhé světové války, založil rodinu, ale přesto se ve své nové zemi necítí jako doma. Zůstává spojen s Berlínem celým svým bytím – s jeho kulturou, jeho duší – a pokud jde o něj, Izrael je jen mezipřistání. Postupně se vzdaluje své ženě, svému synovi, který ho nechápe, svým sestrám, které pronásleduje minulost, i nájemnímu bytu, kde žil celá léta. Zařídí si živnost v levném hotelu u telavivského pobřeží, stýká se se skupinou okrajových podivínů a sní o návratu do Berlína.