Recenze filmu Kůže, kterou nosím

Komentáře a recenze 37

detektiv2.0

4 086 bodů •19. 3. 2014

8

Opravdu pikantní záležitost. Ze začátku je to taková rozehřívačka, skoro až nudná - mnoho času a málo děje. Potom se v tom začnete ztrácet, ale právě s tímto pocitem to konečně přichází. Z momentů kdy Robert předělával Vincenteho na Veru mě až mrazilo a naprosto mě pohltila atmosféra. Tento film je kvalitní kousek, který bych chvílemi zařadil i mezi psychologické. Pravda, konec byl trochu uspěchaný, ale to by mi tolik nevadilo jako ten roztahaný začátek, to je jediný důvod proč nehodnotím plným počtem.

PeterFRiusJilek

2 462 bodů •27. 9. 2011

10

Almodóvar vo svojej koži.

jardoom

2 330 bodů •13. 5. 2015

8

Totální maras v podání Jonqueta, který předlohu zmákl určitě dokonale. Almodovar trochu přetváří obraz této knihy a nemyslím, že k horšímu. Podstata je v případě filmu podaná daleko lépe a dva hlavní aktéři celého děje, jsou naprosto perfektně zamaskované osobnosti. Antonio Banderas je na konci příběhu naprostým protikladem toho, co je na začátku. Filmaři mají tak trochu štěstí, že Jan Cornet má velmi podobné rysy jako Elena Anaya. Ten kdo nezná předlohu jistě bude koncem filmu velmi zaskočen a někdo nejspíš odsoudí tento film za zvrácenost, kterou to nabere. Každopádně je to velmi povedený filmařský počin, který bych ve španělské režii vůbec nečekal.

Holyvac

2 260 bodů •27. 12. 2011

2

Opravdu je potřeba točit skládačky těch nejabsurdnějších lidských výstupů a nelogických jednání, jen proto, aby bylo na co se dívat ??? Myslím, že ne. Je to přinejmenším hloupé, laciné a zbytečné.

Speedyxxx

813 bodů •27. 1. 2020

4

Pokud bylo smyslem filmu vzbuzení emocí, tak se to povedlo. Jen nevím pořádně co jsem po shlédnutí cítil. Říci, že znechucení je nepřesné, i když se to popisu mých pocitů asi blíži nejvíc...

gomacabeza

451 bodů •18. 9. 2019

4

Dívat se na nového Almodóvara je trochu jako opájet se dokonalostí, čistou a prázdnou dokonalostí. O Björk se v jisté etapě (kolem alba Volta) tvrdilo, že dosáhla jakéhosi uměleckého vrcholu a ustrnula na mrtvém bodě, že je to už jen snobárna a okázalost, zkrátka v krizi. V jejím případě mi to nepřijde tak trefné jako ve spojitosti s Kůží, kterou nosím, ale není to trapné nebo blbé, jen je to příliš sterilní. Z prostoru, ve kterém je nám určeno pohybovat se, jsou odstraněny všechny skutečně ostré anebo bolest působící předměty a postavy, které mají trpět jsou tolik vzdálené, když se podřezávají, že nic necítíme a to dokonce ani v okamžiku, kdy známe jejich motivy.