To bloko

Jeden z nejznámějších citátů filmaře a spisovatele v exilu Adonise Kyroua se dá zhruba přeložit jako: "Naléhám na vás: Naučte se dívat na 'špatné' filmy, jsou tak často vznešené." Totéž by se dalo říci o Kyrouově vlastní režijní práci v Řecku před nástupem diktatury v roce 1967, která ho donutila uprchnout do Paříže. Tento zmatený chaos, první filmový pokus o zobrazení řeckého odboje za druhé světové války, vyvolal po uvedení značný rozruch, a to jak pro svůj překvapivý styl (připomínající Bertolta Brechta), tak pro své téma. Reakce na jeho promítání v rámci Týdne mezinárodní kritiky na filmovém festivalu v Cannes v roce 1966 byly bouřlivé a rozdělující, což dokazuje Kyrouovo pozdější prohlášení, že se povznesl nad svou vlastní inherentní pošetilost, aby dosáhl jakéhosi vytříbeného kritického statusu. Je to špatné drama, které nicméně uspěje díky své smělosti více než kvalitě (poznámka, která by se mohla stejně dobře vztahovat na dílo mnoha režisérů exploatačních filmů, jako je Jean Rollin, jehož Kyrou později s takovou láskou portrétoval).