L. Janáček: Její pastorkyňa

Třetí Janáčkova opera Její pastorkyňa je ve světě vnímána jako ohlas lidové hudby skladatelovy rodné Moravy. Představovala pro autora první skutečný úspěch a postupně dostala přízvisko moravská národní opera. Kromě toho má Janáčkova hudba speciální kvalitu: zatímco zkoumá psychologické extrémy vedoucí k násilí i vraždě dítěte, nakonec nikdo není morálně odsouzen. Její pastorkyňa má zvláštní vazbu na soubor berlínské Státní opery Pod lipami (Unter den Linden), kde měla premiéru už v roce 1924. Toto hudebně dramatické dílo, mnohokrát revidované a dlouhou dobu zatracované, tvořil moravský génius pod tragickým dojmem ztráty milovaných dětí – dcery Olgy a dvouletého syna Vladimíra. Dnes patří k nejhranějším na světových operních jevištích vůbec. Světová premiéra Její pastorkyně se uskutečnila 21. ledna 1904 v brněnském českém Národním divadle za řízení Janáčkova žáka Cyrila Metoděje Hrazdíry. V pochvalných premiérových kritikách se objevily i některé výhrady, na které Janáček sice reagoval podrážděně, nicméně začal provádět rozsáhlou revizi díla. Tyto zásahy se objevily v první tištěném vydání klavírního výtahu z roku 1908. Po dvanáctiletém odmítání se pražský operní šéf Karel Kovařovic uvolil operu uvést na jevišti Národního divadla. Zkušený operní praktik si však vyhradil právo úprav, zjemňujících drsný povrch realistického dramatu. Kovařovicova práce přinesla ovoce: Její pastorkyňa, obsazená tehdy nejlepšími uměleckými silami v čele s Gabrielou Horváthovou v roli Kostelničky, si 26. května 1916 získala Prahu, odtud kráčela triumfálně v překladu Maxe Broda do Vídně a pak do celého světa. (Česká televize)