L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky

Tříaktová opera Příhody lišky Bystroušky, k níž složil geniální hudbu Leoš Janáček, vznikla na skladatelovo libreto podle literární předlohy Rudolfa Těsnohlídka. Světová premiéra zpěvohry se uskutečnila 6. ledna 1924 v Brně. Děj se odehrává v moravské vísce a okolních lesích. Starý revírník (Milan Siljanov) chytí v lese malou lišku Bystroušku (Mélissa Petitová) a přinese ji domů. Liška se musí bránit trýznění kluků, psu Lapákovi (Ya-Chung Huang) i výčitkám pyšného kohouta, kterého nakonec zadáví i se všemi slepicemi. Když ji chce lesník ztrestat bitím, vyškubne se a uprchne do lesa. Zde se za letní noci seznámí s krásným lišákem Zlatohřbítkem (Jana Kurucová), s nímž zakrátko oslaví svatbu a mají spoustu dětí. Koloběh života z přírodního prostředí v propojení s lidskými osudy se v duchu revírníkovy filozofie opakuje. Operní příběh uvidíte v nastudování operního souboru divadla Na Vídeňce v režii Stefana Herheima, na scéně Silke Bauerové. Moravský skladatel Leoš Janáček (3.7.1854 – 12.8.1928) uměl sbírat drahokamy, obrazně řečeno, v prachu polních cest. Jeho opera o třech jednáních Příhody lišky Bystroušky se prosazuje na světových jevištích stále intenzivněji, stává se jednou z nejpopulárnějších děl svého autora. V Lidových novinách, které po léta odebíral, sledoval Janáček seriál kreseb malíře Stanislava Lolka, doprovázený humoristicky laděnými texty Rudolfa Těsnohlídka. Byly to příběhy ze života lesní zvěře a jejich hrdinkou byla chytrá a temperamentní liška. Nějakou dobu nosil skladatel myšlenku v hlavě a pak, v průběhu let 1922–1923 operu o lišce Bystroušce dokončil, přitom libreto si napsal sám. Janáček chtěl v Lišce oslavit krásu a velikost přírody, vzdát hold nekonečnému koloběhu života a posléze-znovu vyzpívat obdiv ženské kráse. K tomu všemu mu stačil prostinký příběh, v němž se mihne několik lidský postav, a několik zvířecích typů, které ostatně jsou těm předchozím až podivuhodně podobné. Děj je prostoupen duchaplnými záměnami, plnými symboliky, i bezděčnými paralelami: jezevec – farář, kantor – komár (Levente Páll), paní revírníková – sova (Alžběta Vomáčková). Panovačný kohout je domýšlivý omezenec a slepice jsou cosi jako kavárenské klepny. Jenom revírník je pouze revírníkem, lidský typ se všemi člověčími vlastnostmi, chybami i přednostmi, a Bystrouška je půvabná, vášnivá, pomstychtivá i milující máma – symbol přírody i věčného ženství. (Česká televize)