Recenze filmu Poklad

Domácí pokus o dobrodružnou podívanou nazvaný Poklad se velmi důstojně vypořádal s potápěčskými záběry, ovšem scénář obsahuje vedle laciné vaty takové kotrmelce, že se v kině dostavuje neplánovaný smích.

Rudolf Havlík se svým týmem opět vyrazil na kraj světa, aktuální film však působí, že se na začátku nepodařilo vyjasnit, nakolik by mělo jít o komediální, dramatické či dobrodružné dílo. Od všeho tudíž dostaneme trochu, ale opravdu jen trochu – většina stopáže je bohužel vyplněna prázdnými dialogy a nikam nevedoucími dějovými linkami.

Jestli jste příznivci exotiky, trochy odlehčeného rodinného dramatu a nebo jste prostě nadšenci do hledání pokladů, stojí za to dát Pokladu šanci. Pokud ale čekáte film nabitý vtipnými slovními přestřelkami nebo neutuchající akcí, možná si budete připadat, že jste uvízli na opuštěném ostrově a jen doufáte, že vás někdo zachrání. Poklad je jako hledání zlaté mince v truhle písku, určitou hodnotu má, ale budete se muset trochu snažit, abyste ji našli.

I když je to celé pořád příliš scenáristicky jednoduché a až příliš vzdálené měřítkům dobrodružných filmů z Hollywoodu, minimálně natáčení pod mořskou hladinou a celková řemeslná kvalita dokazují, že je Poklad slušným pokusem o dobrodružný film a Havlík zvládá své očividné ambice alespoň v nějaké formě naplnit. Nejeden český režisér by mu v tomto ohledu mohl závidět…

Rudolf Havlík natočil svůj nejodvážnější film, když nechal herce nasoukat do potápěčské výstroje a ponořil je do hlubin oceánů na exotikou vonícím indonéském ostrově Bali. Výsledkem je nepříliš zajímavý příběh o cestě za pokladem, který ovšem nikoho neurazí a nabídne přesně to, co si člověk od výpravy za legendárním vrakem plným zlata může v české produkci představit. Není toho mnoho, ale jedno líné nedělní odpoledne tím spolehlivě vyplníte.