Schema
42 bodů •
10
Tak tento snímek mě opravdu nadchl! Za svým snem si mohou jít (při velké troše štěstí) i schovanky hudebního institutu kdesi v Itálii roku 1800. Ale co když nejste schovanka, ale němá služebná, která slyší hudbu i v zametání smetáků a v drhnutí prádla na valše? Život je těžký, ale hudba je osvobozující, sbližující, hojící i hluboké rány. A tak, když může vzniknout společnost mrtvých básníků, může také vzniknout společnost šťastných hudebnic, scházejících se po nocích ve sklepení, objevujících nové hudební styly, otevírajících se samy sobě, snících o lepším životě, společně se radujících i plačících. Sny, hudba a přátelství. Nahlédněte tedy do duší skladatelek hudby roku 1800, bude to dozajista poprvé. Jak řekla režisérka filmu Margherita Vicario: „Na nějakého hudebního skladatele 18. století byste si vzpomněli. Ale znáte nějakou hudební skladatelku?“